čtvrtek 20. září 2018

Nové UOL Revue je na světě!

Co v aktuálním čísle najdete?
  • Cestovní služba a DPH
  • Co je u nás nového?
  • Spolupráce UOL x Storyous
  • Odměna jednatele a nárok na cestovní náhrady
  • Inspirativní projekt Kolorky
  • Novinky v UOL Účetnictví
  • Soutěž: Podzimní malování
  


neděle 16. září 2018

Identifikovaná osoba


Podnikáte, nejste plátci DPH a myslíte si, že se Vás DPH netýká? 
To je bohužel omyl! 
DPH se Vás týká a nějaké základní informace o DPH by měli mít i neplátci. Velmi snadno se totiž můžete stát tzv. identifikovanou osobou.




Identifikovaná osoba má povinnost pouze daň přiznat, ale na rozdíl od plátce daně nemůže uplatnit odpočet daně. Pojďme si říct, kdy se podnikatel neplátce může stát identifikovanou osobou.

Identifikovanou osobou se podnikatel stane, když v rámci své ekonomické činnosti:

Pořídí zboží z jiného členského státu EU a celková hodnota převyšuje 326.000 Kč za kalendářní rok, zboží do tohoto limitu není předmětem daně.

Příklad:
Tuzemský podnikatel neplátce pořídí z Německa zboží od německého podnikatele v ceně 350.000 Kč. Pořizovatel se stává povinně identifikovanou osobou ke dni pořízení a má povinnost přiznat daň bez nároku na odpočet 
 

Přijme službu, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění v ČR od osoby, která nemá sídlo v ČR, zde není stanovený limit a neplátce se stává identifikovanou osobou již od koruny.

Příklad:
Platba reklamy na Facebooku, Googlu, apod. Zde také tuzemský podnikatel neplátce, který pořídil reklamu na Googlu, se stává identifikovanou osobou ke dni uskutečnění plnění a přizná daň a nemá nárok na odpočet 
 

Poskytne službu podle § 9 odst. 1 (jedná se o většinu služeb až na výjimky uvedené v zákoně o DPH) podnikateli se sídlem v EU, zde také není stanoven limit. Současná právní úprava je pro poskytovatele služby velice výhodná, protože identifikace umožňuje pouze přenést povinnost přiznat daň na podnikatele do jiného členského státu EU, pro kterého byla služba poskytnuta, ale pro další plnění stále zůstává neplátcem DPH. Na rozdíl od předchozích dvou případů, u poskytnuté služby se jedná pouze o uvedení plnění do daňového přiznání, takže registrace nemá pro identifikovanou osobu žádný negativní vliv. 
 
Příklad:
Tuzemský podnikatel neplátce fakturuje za překlad knihy německému vydavateli. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 sídlo vydavatele v Německu. Tuzemský podnikatel se stává identifikovanou osobou, kdy uplatní systém reverse charge a přenese povinnost přiznat daň na německého příjemce služby. Službu uvede do daňového přiznání a Souhrnného hlášení.

sobota 25. srpna 2018

Příjmy ze zahraničí a smlouvy o zamezení dvojího zdanění


Daňoví poplatníci se stále častěji dostávají do situace, kdy mají příjem ze zahraničního zdroje a tedy musí rozhodnout, nejlépe ve spolupráci se svým daňovým poradcem, jak tento příjem zdaní. Rovněž osoba, která nemá příjmy ze zahraničí, ale která takový příjem vyplácí, stojí před stejnou otázkou

Jde mnohdy o značně komplikovaný problém, protože zde hraje roli legislativa více států a není reálné v žádné publikaci popsat všechny varianty.

Zde si nastíníme několik základních principů.










Smlouva o zamezení dvojího zdanění



Na stránkách ministerstva financí můžeme najít přehled platných smluv o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a ostatními státy. Nejprve je třeba zjistit, zda taková smlouva s daným státem vůbec existuje, vyskytují se i tzv. Bezesmluvní státy. Pokud s daným státem smlouva je sepsána platná smlouva, stává se tato smlouva výchozím materiálem pro další postup. Tato smlouva je nadřazena legislativě obou států, podle které se dále postupuje, ale jen v mezích daných smlouvou.

Příklad: Ve smlouvě je uvedena sazba daně ve státě zdroje max. 5% a metoda prostého zápočtu, v zákoně je pro daný příjem určena srážková daň a sazba 15% - plátce příjmu srazí 5%. Pokud srazí plátce příjmu přesto celých 15%, poplatník může započíst jen 5%.


Daňový domicil


Zásadní pro rozhodování o zdanění příjmu je daňový domicil, tedy stát, kde je poplatník daňovým rezidentem. V tomto státě daní poplatník své celosvětové příjmy. Pravidla pro jeho stanovení jsou rovněž popsána ve smlouvě i v českém zákoně. Zkoumá se pobyt osoby v daném období, ale také stálý byt a středisko zájmů. Někdy je to jednoznačné, někdy jdou jednotlivé podmínky proti sobě a může být problém ho určit. V případě jakýchkoli pochybností je vhodné si vyžádat od správce daně potvrzení o domicilu. Toto potvrzení také může požadovat plátce příjmu.


Metody zamezení dvojímu zdanění


Ve smlouvě jsou rozepsány různé typy příjmů s informacemi, kde se který typ příjmů daní. Mohou nastat tři situace:


1) příjem se daní jen ve státě, kde je poplatník rezidentem;
2) příjem se daní jen ve státě zdroje;
3) příjem se může danit v obou státech.


V prvních dvou případech se příjem standardně zdaní dle místní legislativy, ve třetím se nejprve zdaní ve státě zdroje dle místní legislativy a následně i ve státě, kde je poplatník rezidentem za použití některé z metod zamezení dvojímu zdanění – tato metoda je rovněž určena smlouvou.


Metody jsou:

1) prostý zápočet – daň zaplacená ve státě zdroje se odečte od celkové daňové povinnosti, ne však ve vyšší částce, než by odpovídala dani z těchto příjmů ve státě, kde je poplatník rezidentem;

2) vynětí – příjem se ve státě, kde je poplatník rezidentem nedaní;

3) vynětí s výhradou progrese – příjem se ve státě, kde je poplatník rezidentem, nedaní, ale pro určení sazby daně se s tímto příjmem počítá, pokud není daň progresivní, je výsledek shodný s předchozí metodou;

4) úplný zápočet – daň zaplacená ve státě zdroje lze odečíst v plné výši.


U příjmů ze závislé činnosti vykonávané ve smluvním státě pro zaměstnavatele, který je rezidentem tohoto státu či pro stálou provozovnu umístěnou v tomto státě, navíc uvádí zákon o daních z příjmu možnost použít metodu vynětí s výhradou progrese, a to za podmínky, že byl tento příjem zdaněn ve státě zdroje. Za zdaněný se příjem považuje i v případě, že konečná částka daně je nula, důležitý je fakt, že příjem prošel systémem zdanění. Možnost použít metodu ve smlouvě, pokud je to pro poplatníka výhodnější, zůstává zachována.


Daň, kterou nelze započíst


V případě metody prostého zápočtu se může stát, že nelze uplatnit celou zaplacenou daň. Tuto nezapočtenou daň lze odečíst v následujícím roce od příjmů – lze ji uplatnit jako daňový výdaj. Stejně se postupuje s daní zaplacenou v zemích, kde neexistuje platná mezinárodní smlouva.

V případě závislé činnosti v bezesmluvním státě se příjem snižuje o zaplacenou daň již v daném roce.

Příjmy ze závislé činnosti se naopak zvyšují o povinné pojistné placené zaměstnavatelem (34%).











pátek 3. srpna 2018

Plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet a koeficient

Plátce DPH ve většině případů odvádí ze svých výstupů daň a naopak si ji na vstupu nárokuje, proto je daň z přidané hodnoty považována za daň neutrální pro plátce. Tato obecná skutečnost v řadě případů neplatí. Ne ze všech výstupů se daň odvádí a také ne ze všech vstupů ji lze nárokovat.
Jednou z těchto výjimek jsou právě osvobozená plnění bez nároku na odpočet.






Která plnění jsou osvobozená bez nároku na odpočet?


Plnění, která patří do této skupiny, jsou v zákoně o DPH popsána v § 51- § 62. Patří sem:

- finanční, penzijní a pojišťovací činnosti;
- dodání a nájem nemovité věci;
- poštovní služby;
- výchova a vzdělávání;
- zdravotní služby a dodání zdravotního zboží;
- sociální pomoc;
- provozování hazardních her;
- ostatní plnění – především různé činnosti neziskových organizací a dodání zboží, u kterého neměl plátce nárok na odpočet.

Jak to funguje?


DPH na výstupu

Při poskytování těchto plnění se neodvádí DPH, na doklad se uvádí odkaz na příslušný paragraf zákona, podle kterého je osvobozeno.

DPH na vstupu

Jak již název napovídá, z plnění použitých pro poskytnutí těchto plnění nelze uplatnit nárok na odpočet, plátce tedy u těchto plnění postupuje jako neplátce. Ještě komplikovanější je situace u vstupů společných.
Pro správné určení povinnosti je tedy třeba rozdělit vstupy do třech skupin, podle toho, pro jaký typ plnění jsou použita:

1) plný nárok na odpočet – vstupy použité výhradně pro plnění s nárokem na odpočet
2) bez nároku na odpočet – vstupy použité výhradně pro plnění bez nároku na odpočet
3) krácený nárok na odpočet - vstupy společné

Společné vstupy se uplatňují jen ve výši koeficientu, který je podílem plnění s nárokem na odpočet proti všem plněním, vyjadřuje se v celých procentech (zaokrouhluje se na celá procenta nahoru)b a jeho hodnota se tedy pohybuje od 1 do 100 s tím, že při hodnotě 95 a vyšší se zaokrouhluje na 100%. Do výpočtu koeficientu se nezahrnuje prodej majetku a příležitostné činnosti.

V průběhu roku se používá koeficient zálohový, v posledním období roku je přepočítán dle plnění v daném roce a tento nový koeficient, zvaný vypořádací koeficient, se stává zálohovým koeficientem pro další rok. U dlouhodobého majetku se sleduje a případně opravuje původně uplatněný nárok na odpočet po dobu 5 let, u nemovitostí je to dokonce deset let. Oprava se provádí jen při významné změně koeficientu – nad 10%.


Osvobozená plnění a povinnost registrace plátce DPH.


Podnikatel, který uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet, se nemůže registrovat jako plátce DPH. Jakmile uskutečňuje i jiná plnění, musí se povinně registrovat za podmínek dle zákona. Pro zjištění, kdy byl překročen obrat je nutné rozlišovat, zda se plnění počítají do obratu či nikoli.

Do obratu pro účely DPH se počítají: finanční, penzijní a pojišťovací činnosti (mimo činností uskutečňovaných příležitostně), dodání a nájem nemovité věci (mimo prodeje majetku). To znamená, že podnikatel, který poskytuje pouze tato osvobozená plnění a překročil obrat pro povinnou registraci (1 milion Kč) se nemůže registrovat jako plátce, ale při poskytnutí zdanitelného plnění (i osvobozeného s nárokem na odpočet) bez ohledu na částku mu vzniká povinnost se registrovat jako plátce.

Ostatní osvobozená plnění bez nároku na odpočet se do obratu nepočítají, menší objem zdanitelných plnění zde tedy nevede k povinné registraci.


Na co dávat pozor?


Krácení DPH na vstupu či nulový nárok na odpočet se týká i plnění, kde DPH přiznává odběratel, tedy nákupů ze zahraničí a plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, která u běžných plátců povinnost neovlivní – zde vede ke zvýšení povinnosti.

Při změně zamýšleného účelu je třeba opravit původně uplatněný nárok na odpočet, a to v celé jeho výši, např. u zásob, nebo jen u části – u dlouhodobého majetku. Ne vždy je tedy osvobození výhodné, v některých případech může být částka neuplatněného DPH vyšší než získaný osvobozený příjem.