Co byste měli vědět o švarcsystému

-->

Poslanecká sněmovna přehlasovala koncem loňského roku senátní veto týkající se vládního návrhu novely zákona o zaměstnanosti. Nově tím mimo jiné došlo k rozšíření definice nelegální práce o závislou práci konanou mimo pracovněprávní vztah, tedy takzvaný švarcsystém. Tato novela nabyla účinnosti 1. ledna 2012, jedná se tedy o téma velmi aktuální.

Zrození švarcsystému

Švarcsystém je pojmenován po svém zakladateli, benešovském podnikateli Miroslavu Švarcovi, který počátkem 90. let přišel na způsob, jak ušetřit za povinné odvody na zdravotní a sociální pojištění za zaměstnance. Ve své továrně všechny zaměstnance propustil, bylo jim zřízeno živnostenské oprávnění a následně s nimi byl uzavřen smluvní vztah na bázi běžné dodavatelské smlouvy. Tím došlo k výraznému snížení ceny práce. V konečném důsledku se mu ale dosažená úspora příliš nevyplatila. Za to, že neodváděl státu pojištění a daň ze mzdy svých zaměstnanců, mu soud udělil trest tři a půl roku odnětí svobody. Odseděl si devět měsíců, dnes žije v ústraní a nadbytkem peněz rozhodně nedisponuje.

Systém podporuje úsporu nákladů

Podstatou švarcsystému je využívání, pro běžné činnosti zaměstnavatele, práce osob, které navenek vystupují jako OSVČ, ačkoli faktický vztah mezi společností a těmito osobami vykazuje znaky závislé činnosti, čímž odpovídá pracovněprávnímu vztahu. Hlavním důvodem pro užívání švarcsystému je úspora nákladů, které se vztahují ke mzdě (pojistné, brutace základu daně).

Jak to vidí stát

Stát ale nemá pro tento způsob optimalizace nákladů žádné pochopení. Od samého počátku se mu snaží všemožně zabránit. Švarcsystém byl proto krátce po svém „objevení“ prohlášen za nelegální a tento stav trvá s občasnými záchvěvy tím či oním směrem i nadále. Důvodem, proč je v současné době slovo švarcsystém tak často připomínáno, je dramatické zpřísnění postihů za švarcsystém, které novela zákona o zaměstnanosti přinesla.

Značně problematický je i fakt, že pojem švarcsystém není nikde definován. Kombinace možného vysokého postihu za nejasně stanovený prohřešek nahrává do rukou úředníkům a naopak znejisťuje ty, kterých se nejvíce týká – firmy a OSVČ.

Legislativa proti OSVČ a firmám

Legislativa samozřejmě povoluje právnickým či fyzickým osobám uzavírat smlouvy s živnostníky. Zakázán je však výkon závislé práce pro objednavatele na základě živnostenského oprávnění. Pokud by tedy živnostník pracoval dle definice závislé práce, dopustil by se zadávající podnikatel i živnostník zmiňovaného švarcsystému.

Tři typy spolupráce

V běžné praxi se setkáváme s nejméně třemi typy „spolupráce“, které jsou si navzájem velmi podobné a u kterých je často obtížné rozpoznat, o který z nich se v daném případě jedná: švarcsystém (nelegální), subdodávky (legální) a outsourcing (legální).
Poměrně snadná je definice outsourcingu – jeho prostřednictvím podnikatel „vytěsňuje“ činnosti, které nejsou pro jeho podnikání hlavní (přesto jsou pro jeho podnikání nezbytné) k jinému podnikateli, který má právě tyto činnosti jako hlavní náplň práce. Jde např. o vedení účetnictví, správu počítačového systému, úklid kanceláří apod.
Legální subdodávkou jsou případy, kdy z různých důvodů není dodavatel schopen zajistit splnění svých závazků prostřednictvím vlastních zaměstnanců, a proto na základě obchodněprávního vztahu (např. smlouva o dílo) sjedná splnění svého závazku prostřednictvím třetí strany. Na rozdíl od outsourcingu však jde o činnost, která je pro oba podnikatele jejich hlavní činností. Pokud tyto subdodávky dosáhnou určité vyšší úrovně, zajišťují je OSVČ, jedná se již o zakázaný švarcsystém. Také pokud postavení obou subjektů není rovné, ale je patrný vztah nadřízenosti a podřízenosti, jde nesporně o švarcsystém.

Pravidla švarcsystému
Při posuzování, zda se jedná o švarcsystém či o obchodněprávní vztah, je možné využít následujících pravidel:
1) O porušení povinnosti právnické nebo fyzické osoby zajišťovat své běžné úkoly vlastními zaměstnanci lze uvažovat, pokud právo fyzické osoby na zaměstnání není naplněno, jestliže tedy není fyzické osobě umožněn výkon práce v pracovněprávním vztahu, přestože pro právnickou nebo fyzickou osobu zajišťuje běžné úkoly vyplývající z předmětu její činnosti a je při plnění zadávaných pracovních úkolů v obdobně závislém postavení jako zaměstnanci.
2) O švarcsystém se nejedná v případě, že podnikatel potřebuje specializované činnosti nebo z kapacitních důvodů není krátkodobě schopen pokrýt své závazky vlastními silami. Musí se však jednat o nahodilé události, nikoli pravidelně se opakující.
3) Předmětem smlouvy nesmí být vykonávání činnosti, ale zhotovení díla. Nejedná se pouze o přínos práce, ale např. i o použití vlastního nářadí či materiálu.

Chcete-li se vyhnout problémům při spolupráci s OSVČ, měli byste své smluvní dokumenty formulovat tak, že OSVČ bude dodávat dílo (konkrétní zakázka). Ve smlouvě by měl být stanoven pouze termín dodání a výsledek práce, nikoli její druh. Je vhodné vyhýbat se pojmům a formulacím typickým pro pracovní smlouvy, jako je určení druhu a místa práce, pracovní doby, výkonu práce výhradně pro objednatele a podobně.

4) Mezi oběma smluvními partnery není vztah nadřízenosti a podřízenosti typický pro pracovněprávní vztah, ale oba subjekty jsou si vzájemně rovny. Za kvalitu díla odpovídá zhotovitel, zatímco u pracovněprávního vztahu odpovídá zaměstnanec za kvalitu práce, nikoli díla samotného.

5) Při výkonu činnosti vystupuje OSVČ vůči třetím osobám pod svým jménem, v opačném případě by se jednalo o švarcsystém.
6) Odpovědnost za škodu na předmětu smluvního vztahu má u obchodněprávního vztahu OSVČ neomezenou (odpovídá celým svým majetkem), odpovědnost zaměstnance je omezena zákoníkem práce.

7) Nikoli nepodstatnou okolností je to, pro kolik subjektů OSVČ svou činnost vykonává. Pravděpodobnost podezření ze švarcsystému klesá s rostoucím počtem odběratelů, v případě jediného odběratele je pravděpodobnost, že se jedná o švarcsystém, vysoká.