Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti nová úprava
režimu přenesení daňové povinnosti k DPH při poskytnutí
stavebních nebo montážních prací. Ač by se mohlo zdát, že
tato novinka ovlivní pouze malé množství plátců DPH, kteří se
zabývají specificky poskytováním stavebních prací, opak je
pravdou. V delším časovém horizontu se s tímto systémem setká
téměř každý plátce. Změna ovlivňuje nejen vykazování a
placení daně z přidané hodnoty těch, kteří takovou službu
sami poskytují, ale i jejích příjemců. Nějakou drobnou stavební
či montážní práci obvykle přijme téměř každá firma, stačí
oprava omítky v kanceláři, oprava podlahy nebo třeba oprava
elektroinstalace.
Přenesená daňová povinnost (dále jen PDP) je
jakousi vnitrostátní obdobou systému reverse-charge, který jsme
již od našeho vstupu do EU zvyklí používat v obchodních
vztazích se zahraničními partnery, tedy osobami, registrovanými k
platbě DPH v jiných členských státech. PDP znamená, že při
poskytnutí stavebních a montážních pracích (podle Klasifikace
produkce CZ-CPA pod kódy 41 až 43) se mezi plátci fakturuje bez
DPH. Povinnost daň přiznat a odvést se tak přenáší z
dodavatele na odběratele stavebních a montážních prací.
Pro přehlednost uveďme
příklad:
V roce 2011 firma
A poskytla firmě B omítkářské práce v základní sazbě DPH za
100 tis Kč + DPH. Obě firmy jsou plátci DPH.
Firma A vystavila fakturu, znějící na částku
100 tisíc korun plus 20 tisíc korun DPH, k úhradě tedy celkem 120
tisíc Kč.
Firma A ve svém daňovém přiznání přizná a
odvede DPH ve výši 20 tisíc Kč, její čistý zisk je tedy 100
tisíc Kč. Firma B zaplatí firmě A 120 tisíc Kč, ve svém
daňovém přiznání k DPH uplatní nárok na odpočet 20 tisíc Kč
a ten je jí následně (pokud nejsou žádná jiná zdanitelná
plnění) vrácen. Její čistý náklad je 100 tisíc Kč.
V roce 2012 bude
situace vypadat následovně:
Faktura firmy A bude znít na částku 100 tisíc Kč
s poznámkou, že jde o plnění v režimu PDP, s odkazem na
příslušný paragraf (§92e) a na sazbu daně, které plnění
podléhá (tj. snížená nebo základní).
Firma A ve svém daňovém přiznání k DPH přizná
poskytnutí stavebních prací ve výši 100 tisíc Kč a toto plnění
– s uvedením DIČ odběratele – uvede i ve speciální záznamní
povinnosti, kterou také posílá na FÚ (termín podání je stejný
jako u daňového přiznání). Na FÚ neodvádí firma A nic.
Firma B v daňovém přiznání k DPH přizná
přijetí stavebních prací ve výši 100 tisíc Kč a toto plnění
– s uvedením DIČ dodavatele – uvede i ve speciální záznamní
povinnosti, kterou také posílá na FÚ (termín podání opět
stejný jako u daňového přiznání). Na FÚ firma B nic
nenárokuje.
Režim PDP tedy zjednodušuje obchodní styk v tom
smyslu, že má nižší nároky na pohyb peněz. Na straně druhé
ale přidává další administrativní povinnosti a poskytuje FÚ
poměrně detailní přehled o tom kdo, komu a za kolik poskytuje
stavební a montážní práce.
Je třeba zdůraznit
několik faktů:
- Plátce je výraz pro osobu registrovanou k DPH v ČR, PDP se tedy týká pouze dodávek mezi subjekty, registrovanými k DPH v ČR, nikoli v jiných státech EU
- Na obou stranách obchodního vztahu jsou plátci, tj. jakmile plátce fakturuje neplátci, použije klasický režim a faktura obsahuje i DPH
Největší problémem pro praxi je prozatím velmi
nejasná definice a legislativní vymezení pojmu „stavební a
montážní práce“. V současné době existuje již několik
soupisů jednotlivých plnění (lze je nalézt na níže uvedených
internetových adresách), která jsou považována za plnění,
podléhající (nebo naopak nepodléhající) PDP. Bohužel se již
našly rozpory i mezi těmito informacemi, jistota tedy neexistuje. V
daňové oblasti to bohužel není ojedinělým jevem.
Informace GFŘ vydaná
ve spolupráci s ČSÚ:
Na stránce jsou v dolní části také uvedeny
tabulky se seznamy jednotlivých plnění.
Klasifikace CZ-CPA:
