středa 5. září 2012

Přenesená daňová povinnost u stavebních a montážních prací

Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti nová úprava režimu přenesení daňové povinnosti k DPH při poskytnutí stavebních nebo montážních prací. Ač by se mohlo zdát, že tato novinka ovlivní pouze malé množství plátců DPH, kteří se zabývají specificky poskytováním stavebních prací, opak je pravdou. V delším časovém horizontu se s tímto systémem setká téměř každý plátce. Změna ovlivňuje nejen vykazování a placení daně z přidané hodnoty těch, kteří takovou službu sami poskytují, ale i jejích příjemců. Nějakou drobnou stavební či montážní práci obvykle přijme téměř každá firma, stačí oprava omítky v kanceláři, oprava podlahy nebo třeba oprava elektroinstalace.

Přenesená daňová povinnost (dále jen PDP) je jakousi vnitrostátní obdobou systému reverse-charge, který jsme již od našeho vstupu do EU zvyklí používat v obchodních vztazích se zahraničními partnery, tedy osobami, registrovanými k platbě DPH v jiných členských státech. PDP znamená, že při poskytnutí stavebních a montážních pracích (podle Klasifikace produkce CZ-CPA pod kódy 41 až 43) se mezi plátci fakturuje bez DPH. Povinnost daň přiznat a odvést se tak přenáší z dodavatele na odběratele stavebních a montážních prací.
Pro přehlednost uveďme příklad:
V roce 2011 firma A poskytla firmě B omítkářské práce v základní sazbě DPH za 100 tis Kč + DPH. Obě firmy jsou plátci DPH.
Firma A vystavila fakturu, znějící na částku 100 tisíc korun plus 20 tisíc korun DPH, k úhradě tedy celkem 120 tisíc Kč.
Firma A ve svém daňovém přiznání přizná a odvede DPH ve výši 20 tisíc Kč, její čistý zisk je tedy 100 tisíc Kč. Firma B zaplatí firmě A 120 tisíc Kč, ve svém daňovém přiznání k DPH uplatní nárok na odpočet 20 tisíc Kč a ten je jí následně (pokud nejsou žádná jiná zdanitelná plnění) vrácen. Její čistý náklad je 100 tisíc Kč.
V roce 2012 bude situace vypadat následovně:
Faktura firmy A bude znít na částku 100 tisíc Kč s poznámkou, že jde o plnění v režimu PDP, s odkazem na příslušný paragraf (§92e) a na sazbu daně, které plnění podléhá (tj. snížená nebo základní).
Firma A ve svém daňovém přiznání k DPH přizná poskytnutí stavebních prací ve výši 100 tisíc Kč a toto plnění – s uvedením DIČ odběratele – uvede i ve speciální záznamní povinnosti, kterou také posílá na FÚ (termín podání je stejný jako u daňového přiznání). Na FÚ neodvádí firma A nic.
Firma B v daňovém přiznání k DPH přizná přijetí stavebních prací ve výši 100 tisíc Kč a toto plnění – s uvedením DIČ dodavatele – uvede i ve speciální záznamní povinnosti, kterou také posílá na FÚ (termín podání opět stejný jako u daňového přiznání). Na FÚ firma B nic nenárokuje.

Režim PDP tedy zjednodušuje obchodní styk v tom smyslu, že má nižší nároky na pohyb peněz. Na straně druhé ale přidává další administrativní povinnosti a poskytuje FÚ poměrně detailní přehled o tom kdo, komu a za kolik poskytuje stavební a montážní práce.
Je třeba zdůraznit několik faktů:
  • Plátce je výraz pro osobu registrovanou k DPH v ČR, PDP se tedy týká pouze dodávek mezi subjekty, registrovanými k DPH v ČR, nikoli v jiných státech EU
  • Na obou stranách obchodního vztahu jsou plátci, tj. jakmile plátce fakturuje neplátci, použije klasický režim a faktura obsahuje i DPH

Největší problémem pro praxi je prozatím velmi nejasná definice a legislativní vymezení pojmu „stavební a montážní práce“. V současné době existuje již několik soupisů jednotlivých plnění (lze je nalézt na níže uvedených internetových adresách), která jsou považována za plnění, podléhající (nebo naopak nepodléhající) PDP. Bohužel se již našly rozpory i mezi těmito informacemi, jistota tedy neexistuje. V daňové oblasti to bohužel není ojedinělým jevem.

Informace GFŘ vydaná ve spolupráci s ČSÚ:
Na stránce jsou v dolní části také uvedeny tabulky se seznamy jednotlivých plnění.

Klasifikace CZ-CPA: