Je to tady! 8. číslo našeho časopisu UOL Revue

Připravili jsme pro vás další číslo našeho časopisu. 

Co v něm najdete? 

Představíme vám náš nový projekt collective-power.cz. Kromě standardních rubrik jsme se zaměřili na novinky v daních v souvislosti s novým občanským zákoníkem a zákonem o obchodních korporacích. V tomto čísle si budete moci přečíst poslední díl seriálu o automobilu v podnikání, tentokrát o problematice silniční daně. Od příštího čísla ale bude seriál nový, tentokrát o problematice nemovitostí v podnikání. 

Automobil v účetnictví a daních díl 3 - Silniční daň

Předmětem daně jsou silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla registrovaná v České republice a využívaná k podnikání. 

Za podnikání se nepovažuje hlavní činnost neziskové společnosti. 

Nákladní vozidla nad 3,5 tuny jsou předmětem daně bez ohledu na to, zda jsou využívána k podnikání. 

Od daně jsou osvobozeny:

motocykly, vozidla využívaná k některým specifickým činnostem

Autorské honoráře do roku 2013 a 12014

Do roku 2013 včetně

Pod pojmem autorské honoráře jsou do roku 2013 chápány příjmy za příspěvky autorům do novin, časopisů, rozhlasu nebo televize ( tj. jenom do těchto masmédií).

Jde o příjmy podle §7, tj. příjmy z podnikání, které ale mají daňový speciální režim.

Pokud příspěvky jednomu autorovi v jednom měsíci nepřesáhnou částku

Ukázka ze semináře: Daňové ráje v terorii a praxi.

https://www.youtube.com/watch?v=SthWO00ky5o

Hledáme posily

Hledáme posily!

Zákon o obchodních korporacích

Rádi bychom vás seznámili se dvěma stěžejními pilíři našeho právního systému – novým občanským zákoníkem (zákon 89/2012 Sb., dále NOZ) a zákonem o obchodních korporacích (zákon 90/2012 Sb., dále ZOK), které nabudou účinnosti 1. 1. 2014. Jedná se o významnou a revoluční změnu v našem právním systému, kterou nelze shrnout do několika vět v naší UOL Revue, ale tímto článkem vás chceme upozornit na to, že změny v roce 2014 budou významné a budou vyžadovat vaši pozornost. Tyto změny si s námi můžete v praxi ověřit na semináři, jenž se bude konat během února.

Co změny přinášejí? 

Základem nového práva bude nový občanský zákoník. Na něj úzce navazuje druhý pilíř – ZOK. Ten nemá být následníkem obchodního zákoníku (zákon č. 513/1991 Sb., dále ObchZ).

Řadu otázek, které nyní řeší ObchZ, bude po 1. 1. 2014 řešit NOZ, ZOK poté bude řešit pouze vybrané otázky týkající se obchodních korporací, což je nový název pro všechny formy dosavadních obchodních společností a družstev. Smluvní právo bude řešeno v NOZ, čímž bude dosaženo.

Důležité změny v obrysech

Jako každá změna legislativy však zároveň tato zásadní rekodifikace našeho práva přináší nejen řadu otázek, nejasností a obtíží, ale také problémy s přechodem na nové paragrafy.

a) Společenské smlouvy, stanovy, zakladatelské listiny

Společnosti budou mít lhůtu 6 měsíců na to, aby porovnaly své základní dokumenty s novým právem a v případě, že některá ustanovení v nich odporují novému právu, je uvedly do souladu s ním a doručily nové dokumenty do sbírky listin obchodního rejstříku. Pokud by vedení společnosti k tomuto kroku nepřistoupilo, může je soud vyzvat k této změně, a pokud by i nadále nereagovalo, soud může dokonce společnost i zrušit. Pozitiva neboli co z toho vyplývá… Tato zdánlivá komplikace však může mít i svá pozitiva. Nová právní úprava je v mnoha směrech méně restriktivní a podřízením se novému ZOK jako celku můžete využít nových výhodnějších ustanovení.

b) Povinnosti statutárních orgánů / členů statutárních orgánů 

Snahou zákonodárců bylo zvýšení odpovědnosti těchto orgánů za chod korporace, jakož i lepší vymezení této odpovědnosti. Základní povinností je vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře, což v sobě zahrnuje nutnou loajalitu, potřebné znalosti a pečlivost, ve výsledku tedy musí tyto orgány jednat informovaně a v obhajitelném zájmu korporace. Pravidlo podnikatelského úsudku Jelikož podnikání vždy přináší určitá rizika, je odpovědnost na druhé straně limitována pravidlem podnikatelského úsudku, tzn., že orgán je odpovědný za řádný výkon funkce nikoli za výsledek. Tuto odpovědnost danou zákonem nelze nijak smluvně vyloučit ani omezit. c) Rizika v případě úpadku korporace 

Řešení úpadkové situace

Zákon umožňuje požadovat po členech orgánů vrácení odměn či jiných plnění zpětně až za 2 roky v případě, že člen orgánu věděl nebo měl a mohl vědět, že korporaci hrozí úpadek. Toto opatření má motivovat k včasnému řešení hrozící úpadkové situace. Soud může na návrh insolvenčního správce nebo věřitele rozhodnout, že člen statutárního orgánu ručí za dluhy korporace, pokud věděl nebo měl a mohl vědět, že korporaci hrozí úpadek, a neučinil vše potřebné a rozumně předpokladatelné k jeho odvrácení. Soud zakáže výkon funkce člena statutárního orgánu u jakékoli korporace až na 3 roky tomu, jehož výkon funkce vedl k úpadku korporace.

d) „Formální“ změny

Základní kapitál společnosti

Nově bude mít základní kapitál společnosti s ručením omezeným minimální hodnotu 1 Kč, musí být ale vždy splacen na běžný účet. Základní kapitál akciové společnosti zůstává 2 000 000 Kč. Zrušena je povinnost tvorby rezervního fondu. V případě, že již byl vytvořen, jej lze zrušit.

Obchodní podíly

Zákon umožňuje větší variabilitu v obchodních podílech a v cenných papírech. I společnost
s ručením omezeným může mít akcie, praktické využití však zatím asi nebude časté. Obchodní podíly i podíly na zisku mohou být variabilnější, je možno stanovit výplatu podílu na zisku třetím osobám, lze stanovit pevný podíl na zisku (bez schválení valné hromady) atd.
Je možno vyplácet zálohu na podíl na zisku na základě mezitimní účetní závěrky, není-li však
následně dosaženo dostatečného zisku, mají společníci povinnost zálohu vrátit (resp. rozdíl
mezi ziskem a zálohou).

Jednatel společnosti

Jednatelem společnosti s. r. o. může být i právnická osoba, praktickým řízením je potom pověřena touto právnickou osobou zplnomocněná fyzická osoba. Je možné řetězení společnosti s. r. o. s jednateli – právnickými osobami.

Je tu 7. číslo našeho časopisu UOL Revue

Pro naše klienty jsme připravili sedmé číslo časopisu UOL Revue. 

Dozvíte se například, jak postupovat při registraci smlouvy o důchodovém spoření, ať už jste zaměstnanec nebo OSVČ. Druhou částí také pokračuje článek o problematice automobilu v podnikání. Pan Lukáš Skalík ze společnosti KAMINARI s.r.o. nám napsal pěkný článek o anonymitě vlastnictví v ČR. A určitě nevynechejte ani nový daňový kalendář na poslední čtvrtletí letošního roku a krátký článek o úrocích z prodlení. 

Odborné čtení můžete nakonec odlehčit již tradičním rozhovorem s klientem, tentokrát si s námi povídal pan Roman Křivánek. 

A samozřejmě, abychom nezapomněli, máme i pár radostných událostí. Náš tým se opět rozrostl a díky tomu se stabilizovalo naše mzdové oddělení. Máme i nového kolegu programátora, který statečně ředí náš dámský kolektiv. A byli jsme také svědky tří svateb, ke kterým na tomhle místě kolegyním ještě jednou gratulujeme a přejeme do společného života jen to nejlepší. 

Časopis je pro klienty UOL k dispozici také v elektronické verzi na https://extra.uol.cz.

Postup při vstupu účastníka důchodového spoření do systému 2. pilíře důchodové reformy

Celý proces nastartování plateb na důchodové spoření prochází několika stupni. 

Podpis smlouvy o důchodovém spoření

Budoucí účastník důchodového spoření – fyzická osoba (dále jen „FO“) podepíše smlouvu s penzijní společností. 

Penzijní společnost smlouvu sama pošle k registraci správci Centrálního registru smluv, kterým je Specializovaný finanční úřad (dále jen SFO). 

Rozhodnutí o registraci

SFO rozhodne o zaregistrování smlouvy a rozhodnutí o registraci zašle FO na její adresu (v případě, kdy má FO zřízenu datovou schránku, je zasláno do datové schránky) a současně i penzijní společnosti. 

Rozhodnutí dnem nabývá právní moci doručením poslednímu z obou adresátů a tím je proces registrace ukončen.

Datum nabytí právní moci

Datum nabytí právní moci se budoucí účastník dozví z „Oznámení o nabytí právní moci“, které mu SFO pošle , na poslání je však třeba nějakou dobu počkat, protože SFO ho může odeslat až když má od pošty potvrzeno doručení oběma adresátům. 

Kdyby však ani po 30 dnech toto Oznámení nebylo doručeno, je vhodné se na SFO dotázat, datum nabytí právní moci je totiž důležité v celém procesu a jeho promeškání má za následek pozdní placení spoření a pozdní vykazování plateb na finančním úřadu. Prvním dnem následujícího kalendářního měsíce po měsíci, v němž rozhodnutí o registraci nabylo právní moci, se FO stává účastníkem důchodového spoření. 

Zaměstnanci

 Je-li účastník důchodového pojištění zaměstnancem, má povinnost oznámit nabytí rozhodnutí právní moci svému zaměstnavateli, oznámení se podává na formuláři: „Oznámení poplatníka daně z příjmů ze závislé činnosti a z funkčních požitků o účasti na důchodovém spoření“ označeném MFin 5544, které Vám na požádání oddělení mezd poskytne. Zaměstnavatel začne srážet a odvádět zálohy na důchodové pojištění zaměstnance ve mzdách za měsíc, v němž vznikla účast na spoření. Platba srážky musí být provedena do 20. dne následujícího měsíce. 

Příklad

V Oznámení o nabytí právní moci je uvedeno datum nabytí právní moci dne 3.9.2013 Účast na penzijním spoření tedy vzniká 1.10.2013, první srážka bude v říjnových mzdách zpracovaných na počátku listopadu a platba i Hlášení musí být provedeny do 20.11.2013. 

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) 

OSVČ nemají povinnost platit zálohy na spoření, povinnost zaplatit příslušné pojistné za daný rok jim vzniká po skončení roku při podávání Přehledu. Mají však možnost – v případě zájmu – určité částky zaplatit předem, budou jim potom po skončení roku započteny na celkové pojistné na důchodové spoření.

Úroky z prodlení od 1.7.2013

Jak postupovat v prodlení při úhradě faktur od 1.7.2013? 

Výše úroku 
V případě, že je dlužník v prodlení s úhradou svého závazku, může po něm věřitel požadovat úhradu úroků z prodlení. Toto právo bylo i v minulosti potvrzeno v občanském i obchodním právu a byla zde dána možnost úrok z prodlení stanovit, nesměl být ale „hrubě nespravedlivý“), pokud nebyl stanoven smluvně, byla jeho výše stanovena Vyhláškou 142/1994 Sb.
Výše úroku podle vyhlášky se historicky měnila (někdy i poměrně podstatně), v případě výpočtu úroku z prodlení dle vyhlášky je třeba postupovat vždy podle data vzniku závazku a data jeho splatnosti a propočítat úrok po jednotlivých obdobích ode dne splatnosti až k datu jeho konečné úhrady.
V předchozích obdobích byla úroková sazba vázána na výši REPO sazby ČNB a byla stanovena jako REPO + 7%. REPO sazba je jedna ze tří základních úrokových sazeb vyhlašovaných Českou národní bankou (další jsou diskontní a lombardní sazba), informaci o její aktuální výši  je možno získat na internetových stránkách:
http://www.cnb.cz/cs/index.html

Novela zvyšující úrok 
K 1.7.2013 vešla v účinnost novela (pod vlivem Směrnice EU 2011/7/EU), která tento úrok zvyšuje nám REPO + 8%. Protože nyní je REPO sazba 0,05%, je úrok z prodlení 8,05%. Řídí se jím úročení po datu účinnosti této novely, tj. po 1.7.2013.
Náhrada nákladů Další změnou v souvislosti s novelami zákonů v oblasti postihu dlužníků je právo požadovat na dlužníkovi náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky v minimální výši 1.200 Kč.
I v minulosti měl věřitel právo požadovat náhradu nákladů, ale musel výši nákladů spojených s vymáháním pohledávky prokázat. Stanovení minimální výše těchto nákladů umožňuje – pokud se věřitel spokojí s touto částkou – uplatnit nárok bez prokázání výše skutečně vynaložených nákladů.

Jaká je splatnost závazků v obchodním styku?
Omezená doba splatnosti faktur Novela obchodního zákoníku také přinesla omezení doby splatnosti faktur (§340 zákona), obecně je stanovena na 30 dnů, věřitel a dlužník si ale mohou sjednat až 60denní splatnost. Delší než 60denní splatnost si lze sjednat mezi podnikatelskými subjekty pouze v tom případě, že to není vůči věřiteli „hrubě nespravedlivé“.
Z praktického hlediska je tedy dobré stanovovat splatnost maximálně 60 dnů a pokud by z nějakého důvodu bylo třeba splatnost stanovit delší, bylo by vhodné předem si připravit doklady prokazující oprávněnost delší splatnosti a potvrzující, že delší splatnost není hrubým porušením spravedlivého přístupu k dodavateli.

Veřejný zadavatel jako odběratel
Je-li odběratelem tzv. veřejný zadavatel ( definice veřejného zadavatele viz §2 odst. 2 zákona 137/2006 Sb.), jsou stanoveny ještě tvrdší omezení – již delší než 30denní splatnost musí být odůvodněna povahou závazku, delší než 60denní splatnost zákon v případě dlužníka – veřejného zadavatele vylučuje.

Automobil v účetnictví a daních díl 2 - Pořizení automobilu na úvěr nebo leasing

V tomto článku budeme pokračovat v problematice pořízení vozu a variantami jeho financování. Mimo standardní koupě s okamžitou platbou v hotovosti či převodem se setkáme s úvěrem, finančním leasingem, operativním leasingem.

Přestože jednotlivé typy smluv vypadají na první pohled velmi podobně, jsou zde pro daně zcela zásadní rozdíly, proto je vhodné smlouvu před podpisem řádně přečíst a případně konzultovat s účetní či daňovým poradcem. 

V současné době je pořízení vozu pro podnikání na úvěr výrazně častější než dříve oblíbený leasing, který je s úvěrem často zaměňován vzhledem k velmi podobnému platebnímu režimu a často stejným poskytovatelům obou variant financování i podobnému vzhledu smluv. Fakticky jde ale o zcela jinou situaci pro účetnictví a daně. 

Pořízení na úvěr

Pořízení na úvěr je v podstatě klasickou koupí vozu, pouze s rozdílným způsobem úhrady. Pro nárok na odpočet DPH platí vše, co bylo uvedeno v předchozím díle, společnost standardně zařadí vůz jako dlouhodobý hmotný majetek a odpisuje jej (za předpokladu pořizovací ceny automobilu nad 40 000 Kč). 

Dále společnost eviduje samostatně úvěr, který použije na úhradu pořízení vozu, který postupně splácí. Splátka úvěru se skládá ze splátky jistiny, úroku, obvykle také pojistného a případně dalších poplatků. Součástí splátky úvěru není nikdy DPH, to se uplatňuje a odvádí při pořízení vozu. U úvěrů na pořízení vozu se můžeme setkat se specifickou situací, kdy vlastníkem vozu po dobu trvání úvěru není společnost, která vůz pořídila, ale poskytovatel úvěru. 

Zde mohou nastat dvě varianty: 

1) zajištění závazku převodem vlastnického práva - společnost zakoupí vůz, ale následně ho převede na poskytovatele úvěru, který vůz společnosti vypůjčí. Na tuto situaci zákon pamatuje a v této situaci je možné vůz odpisovat, jako kdyby byl vlastníkem příjemce úvěru 2) koupě od poskytovatele úvěru s převodem vlastnictví až po úplném zaplacení vozu - zde může nastat s odpisováním u příjemce úvěru problém. 

Pořízení na leasing

Zcela jiná situace nastává, pokud byla pro pořízení vozu použita varianta finančního pronájmu neboli leasingu. Jedná se pronájem vozu s následnou koupí. 

V minulosti se jednalo o velmi oblíbený způsob z důvodu možnosti urychlení uplatnění daňových výdajů oproti nákupu vozu, již několik let však podmínky nijak výhodné nejsou. Navíc oproti úvěru jde o komplikovanější způsob pořízení, jejichž nedodržení např. při předčasném ukončení může vést k nutnosti podat dodatečné daňové přiznání i za několik let zpětně. 

V současné době je tedy nových smluv na finanční leasing minimum a spíše dobíhají ty staré. Co se týče vlastnictví, vlastníkem je vždy až do ukončení leasingu jeho poskytovatel a společnost pořizující vůz je nájemcem a provozovatelem. Vůz na leasing není vidět v rozvaze společnosti jako dlouhodobý majetek, vyskytuje se pouze v podrozvahové evidenci. Po ukončení leasingu a odkupu vozu se již vůz stává standardním majetkem společnosti, obvykle však vzhledem k symbolické ceně majetkem drobným a opět pouze podrozvahově evidovaným. 

Co je nákladem?

Zatímco u úvěru jsou nákladem odpisy vozu a úroky z úvěru, zde je nákladem nájemné, tedy služba. V případě, že nejsou všechny splátky stejné, je nutné náklady časově rozlišit tak, aby náklady byly rovnoměrné po celou dobu leasingu. Součástí splátek leasingu může být dále opět pojistné a další poplatky obdobně jako u úvěru. Součástí leasingových splátek je dále daň z přidané hodnoty. 

Zde je třeba rozlišovat situaci, zda nájemce má povinnost vůz po ukončení leasingu odkoupit - v tom případě má leasingová společnost povinnost odvést DPH v plné výši již na začátku trvání smlouvy (a pronajímatel si smí uplatnit nárok na odpočet, samozřejmě na základě daňového dokladu). 

Vzhledem k nevýhodnosti této varianty má kupující obvykle pouze právo si vůz po skončení leasingu odkoupit a potom se DPH odvádí, resp. uplatňuje pravidelně z jednotlivých splátek.Při užití I pro soukromou spotřebu je podobně jako v případě koupě vozu třeba krátit nárok na odpočet ze splátek finančního leasingu vozu. 

Operativní leasing 

Pokud pronájem vozu nesplňuje pravidla finančního leasingu, jde o leasing operativní, tedy klasický pronájem. Obvykle se zde nepočítá s následnou koupí vozu. V nákladech nájemce je služba - pronájem, DPH se odvádí a uplatňuje z jednotlivých splátek. I zde dochází ke krácení v případě užití vozu také pro soukromé účely. 

Hledá se ... Specialista klientského servisu

Hledá se .. Specialista klientského servisu!

Bližší info najdete na: http://www.uol.cz/zamestnani.

Programuješ v Ruby a hledáš holku? Tak přijď k nám!

http://www.uol.cz/zamestnani#programator-ruby-on-rails

Automobil v účetnictví a v daních - Nákup automobilu

Mezi nejčastějšími dotazy našich zákazníků se na předním místě umisťují pravidelně dotazy týkající se transakcí spojených s automobilem – nákup, nárok na odpočet DPH, prodej, použití pro soukromou potřebu OSVČ nebo zaměstnance, paušální výdaj na dopravu, vedlejší náklady související s pořízením a provozem a další.

Proto jsme se rozhodli zpracovat pro naši UOL revue toto téma alespoň v základních obrysech, detailnější verzi budeme zveřejňovat na našem blogu: www.blog.uol.cz

V tomto dílu se zabýváme prvním krokem – získáním automobilu a to koupí.

Automobil může být získán koupí, nebo může být pronajat či vypůjčen.

Nákup automobilu

Nový automobil

Při nákupu nového automobilu řešíme vždy otázku nároku na odpočet z pořízení. Pokud bude automobil používán výlučně pro služební účely, není třeba krátit nárok na odpočet z důvodu soukromé spotřeby. Zcela běžně ale jsou automobily používány alespoň částečně i pro soukromou spotřebu – buď spotřebu vlastníka OSVČ nebo zaměstnance. V takovém případě je třeba krátit nárok na odpočet.

Odpočet se při pořízení zkrátí o odhadovaný podíl soukromého užití automobilu.

Příklad 1.

Z přechozích let při používání staršího vozu OSVČ z knihy jízd ví, že v průměru 15% projetých km bylo na soukromé účely. Proto bude nárok na odpočet krátit o 15%.

Pořizovací cena vozu byla 300.000 Kč + DPH 63 tis, celkem 363.000 Kč.

Nárok na odpočet 63.000 bude zkrácen o 9.450 Kč ( 15% z 63.000), je tedy možné uplatnit nárok na odpočet 53.550 Kč.

Pokud z dřívějších období není známa soukromá spotřeba, je třeba ji odhadnout. Nárok se potom zkrátí podle tohoto odhadu.

V průběhu roku je poplatník povinen vést knihu jízd ( tato povinnost mu plyne již z toho, že uplatnil nárok na odpočet vozu, byť pokrácený), po skončení roku se vypočte skutečné procento užití vozidla pro soukromé účely. Pokud se takto spočtený podíl soukromých km liší o více než 10% od odhadnutého podílu, je třeba opravit uplatněný nárok na odpočet za daný rok. Tuto úpravu je poplatník povinen provádět pět let od pořízení vozu.

Příklad 2.

Po skončení roku bylo u vozidla z příkladu 1 zjištěno skutečné procento soukromých km ve výši 28%. Rozdíl 28% - 15% je větší než 10% a jsme proto povinni změnit uplatněný nárok na odpočet.

Při soukromé spotřebě 28% by správně měl být nárok na odpočet (100 – 28)% * 63.000 Kč = 45.360 Kč. Tento nárok odpovídá 5 letům, tj. ročně je možno „mít nárok“ na 9.072 Kč, my jsme ale uplatnili 1/5 z 53.550 Kč = 10.710 Kč, je tedy třeba v DP k DPH vrátit státu 1.638 Kč.

Zdá se Vám tato úprava složitá? Nám také, ale zákon je zákon...poučení z toho plynoucí je dobře odhadnout procento soukromé spotřeby a následně se ho 5 let držet :-).

Ojetý automobil

Ojetý automobil bývá někdy pořízen v takzvaném zvláštním režimu. Jde o odlišný způsob výpočtu DPH, podstatné ale pro kupujícího je to, že v takovém případě nemá žádný nárok na odpočet DPH. Na faktuře za pořízení vozu nebude ani žádné DPH vyčísleno ( přestože prodávající je plátce DPH), bude zde pouze uvedena poznámka, že nákup se uskutečnil ve zvláštním režimu.

Při nákupu automobilu vznikají obvykle ještě další vedlejší náklady – nákup doplňků, technická prohlídka a podobně. Do doby přidělení SPZ tyto náklady vstupují do pořizovací ceny vozu.

Pořízení vozu z EU

Pořízení nového vozu z EU

Pořízení nového automobilu z jiného členského státu jakoukoliv osobou, tj. plátcem, neplátcem nebo soukromou osobou, je vždy předmětem DPH v tuzemsku. Osobní automobil se považuje za nový dopravní prostředek, pokud má najeto méně než 6 000 km nebo byl pořízen ve lhůtě 6 měsíců, od data prvního uvedení do provozu.

DPH při pořízení nového dopravního prostředku z EU je tedy povinen přiznat nejen plátce DPH, ale i soukromá osoba, občan. Nejdříve je třeba vyplnit a podat Hlášení o pořízení nového dopravního prostředku a zaplatit zálohu ve výši daně, která bude vyměřena při pořízení v daňovém přiznání, tj. 21% z ceny nového automobilu. Následně je pořízení přiznáno i v DP k DPH – opět i neplátce v takovém případě podává DP k DPH.

Plátce následně v daňovém přiznání uplatní nárok na odpočet z pořízení nového auta – buď plný při použití jen pro firemní účely, nebo krácený při částečném soukromém použití, zaplacená částka DPH za auto je považována za zálohu na DPH, započte se na další daňovou povinnost nebo v případě nadměrného odpočtu lze požádat o vrácení této zálohy na BÚ poplatníka.

Pořízení ojetého vozu z EU

Výše uvedené specifické opatření se týká pouze nových vozů z EU, ojeté vozy se pořizují z EU tak jako jiné zboží z EU, tj. neplátce vozidlo pořídí s DPH země prodávajícího, plátce ho pořídí v režimu reverse-charge.

I zde může být stejně jako v ČR účtováno ve zvláštním režimu.

2. dil - Benefity pro zaměstnance

V tomto článku o zaměstnaneckých benefitech navážeme na předchozí článek a budeme se zabývat především druhou z daňového hlediska nejvýhodnější skupinou benefitů, tedy těmi benefity, které jsou osvobozeným příjmem zaměstnance a nedaňovým nákladem zaměstnavatele. Dále  uvedeme i některé benefity z nejvýhodnější skupiny, tedy daňově uznatelné pro zaměstnavatele a osvobozené pro zaměstnance.

Osvobozený příjem zaměstnance a nedaňový náklad zaměstnavatele:

1. Mezi nejtypičtější benefity tohoto typu patří příspěvky na kulturu, sport, vzdělávání, rekreaci nebo zdravotní péči pro zaměstnance, případně i pro jejich jejich rodinné příslušníky. Může jít např. o vstupenky do kina, divadla, knihovny, na koncerty, výstavy, sportovní či vzdělávací kurzy, vstupy do sportovních areálů, příspěvek na dovolenou či letní tábor, lékařská prohlídka apod. Vždy musí jít o služby, nikoli zboží. Podmínkou je, aby toto plnění bylo nepeněžní (tj. hrazené vždy přímo zaměstnavatelem poskytovateli, nikoli placené zaměstnancem a zpětně proplacené zaměstnanci zaměstnavatelem). V případě příspěvku na rekreaci je limit 20 000 Kč/rok. V ostatních případech není pevně stanovena maximální výše příspěvku, výši příspěvku by však měl být vždy schopen zaměstnavatel ekonomicky odůvodnit.

Příklad:

Srovnání celkových nákladů firmy při poskytnutí benefitu rekreace zaměstnance 20 000 Kč se situací, kdy firma poskytne zaměstnanci o 20 000 Kč vyšší čistou mzdu (předpoklad: zaměstnanec i zaměstnavatel se nachází v pásmu, kdy již ze všech příjmů platí daň).

a) Při poskytnutí nepeněžního příspěvku na rekreaci je celkový náklad firmy 20 000 Kč – pouze částka vyplacená cestovní kanceláři, bez vlivu na zdanění.

b) Při navýšení mzdy o 20 000 Kč čistého je superhrubá zmzda zaměstnance vyšší o 38 900 Kč a daňová úspora zaměstnavatele je 19% z 38 900 Kč, tj. 7 400 Kč, celkový náklad je v tomto případě tedy 31 500 Kč.

V případě vzdělávání je situace poněkud odlišná - může jít i o daňový náklad, pokud vzdělávání zaměstnanec využije pro svou práci pro zaměstnavatele, tj. pokud tím splňuje podmínky nákladu pro dosažení, zajištění a udržení příjmu (viz předchozí článek o benefitech). Nedaňové jsou příspěvky na vzdělávání nesouvisející s prací zaměstnance (např. účetní si udělá na náklady zaměstnavatele fotografický kurz) a dále vzdělávání rodinných příslušníků (zaměstnavatel proplatí výuku angličtiny dítěti zaměstnance).

Daňově uznatelné pro zaměstnavatele jsou také některé příspěvky na zdravotní péči, pokud splňují podmínky základní preventivní péče.

2) Dále sem patří opět stravenky, a to ta část, která není placena zaměstnancem a zároveň nesplňuje podmínky pro daňovou uznatelnost u zaměstnavatele. Jde tedy o případy, kdy zaměstnavatel přispívá zaměstnanci více než 55% z hodnoty stravenky nebo více než 55 Kč (pro rok 2013). Např. pokud je hodnota stravenky 80 Kč a zaměstnavatel přispívá 60 Kč, je 44 Kč daňový náklad ( 55% z 80 Kč) a 16 Kč nedaňový náklad ( 60 Kč – 44 Kč).

3) Mezi benefity nedaňové pro zaměstnavatele patří také případné další jídlo poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnancům na pracovišti nebo v rámci závodního stravování a dále nealkoholické nápoje poskytované zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, vyjma neperlivé pitné vody. Neperlivá pitná voda má specifické postavení, je daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele a pro zaměstnance zůstává osvobozený nepeněžní příjem.

1. díl - Benefity pro zaměstnance

Pojem zaměstnanecké benefity se využívá obecně pro výhody, které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci mimo mzdy. Tyto výhody mohou být peněžní i nepeněžní povahy. Z hlediska zdanění zde může nastat několik variant:

1. Podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově neuznatelný výdaj. Jde o nejméně výhodnou variantu s vyšším zdaněním, než v případě mzdy. Vzhledem k nevýhodnosti takovýchto benefitů se jimi nebudeme dále zabývat.
2. Podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově uznatelný výdaj. Je to shodný režim, v jakém se daní mzda, proto poskytování takovýchto benefitů není z daňového hlediska, navíc vzhledem k vyšší administrativní náročnosti pro zaměstnavatele a nižší flexibilitě příjmu pro zaměstnance, příliš výhodné. Patří sem většina účelových peněžních plnění.
3. Benefit je pro zaměstnance osvobozený od daně a pojistného, pro zaměstnavatele je výdaj daňově neuznatelný. Přestože pro zaměstnavatele je výdaj z hlediska daně z příjmu neúčinný, je poskytování těchto benefitů výhodné, neboť celkové ušetřené náklady na daně a pojistné u zaměstnance jsou zde vyšší než zvýšená daň z příjmu zaměstnavatele. 
4. Benefit je pro zaměstnance osvobozený, pro zaměstnavatele je výdaj daňově uznatelný. Tato kombinace je z daňového pohledu nejvýhodnější. 
5. Bez vlivu na zdanění (benefity nezvyšující peněžní ani nepeněžní příjem zaměstnance jako pružná pracovní doba, práce z domova apod.).

Srovnání celkové částky hrazené zaměstnavatelem (právnickou osobou) na zvýšení čistého příjmu zaměstnance o 1.000 Kč při užití různých typů benefitů:

1. Benefit podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově neuznatelný výdaj – 1.851 Kč.
2. Benefit podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově uznatelný výdaj – 1.576 Kč.
3. Benefit je pro zaměstnance osvobozený od daně a pojistného, pro zaměstnavatele je výdaj daňově neuznatelný – 1000 Kč.
4. Benefit je pro zaměstnance osvobozený, pro zaměstnavatele je výdaj daňově uznatelný – 810 Kč.

Z výše uvedeného je patrné, že rozdíly ve zdanění jsou výrazné.

V tomto článku se budeme věnovat nejvýhodnější skupině benefitů, tedy těm, které jsou daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele a osvobozeným příjmem zaměstnance.

Stravenky

Sem patří stravenky, ale jen v přesně vymezené výši. Tato výše je dána jednak maximálním podílem z ceny jedné stravenky – 55% a dále absolutní výší – 70% ze stravného pro tuzemskou cestu v délce 5-12 hodin. Pro rok 2013 je maximální výše daňově uznatelného příspěvku zaměstnavatele 55 Kč. Maximální daňové úspory lze tedy dosáhnout se stravenkou v hodnotě 100 Kč. Pokud zaměstnavatel poskytuje stravenku v nižší výši, např. 60 Kč, je zde daňově uznatelný náklad max. 33 Kč. Hodnota stravenky nad tento limit je buď nedaňovým nákladem zaměstnavatele (a osvobozeným příjmem zaměstnance), nebo se sráží zaměstnanci ze mzdy. Zaměstnavatel smí stravenku zaměstnanci poskytnout pouze za odpracovaný den (ne tedy dovolená, nemoc, neplacené volno...) a pouze jednu stravenku denně.

Životní a penzijní pojištění

Dalším benefitem výhodným z daňového hlediska je příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci na životní pojištění nebo penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření. Zde došlo od 1.1.2013 ke zvýšení maximální výše pro zaměstnance osvobozeného příspěvku z 24.000 Kč na 30.000 Kč za rok. Tento limit je společný pro životní pojištění i penzijní připojištění a příspěvky lze libovolně kombinovat do celkové výše 30000 ročně, např. 30000 na penzijní připojištění, nebo 20000 na životní pojištění a 10000 na penzijní připojištění apod. Podmínkou v obou případech je, aby plnění bylo sjednáno ve prospěch zaměstnance (v případě jeho úmrtí ve prospěch jiné osoby než zaměstnavatele) a jeho výplata proběhne nejdříve za 60 měsíců po uzavření smlouvy a zároveň nejdříve v 60 letech zaměstnance. Smlouvu uzavírá zaměstnanec a při jejím uzavření nebo p nahlásí pojišťovně, že zaměstnavatel mu bude platit příspěvky. V případě, že celkové příspěvky zaměstnavatele na oba typy pojištění převýší 30.000 Kč ročně, je nutné příspěvek překračující limit zaměstnanci dodanit a odvést z něj zdravotní a sociální pojištění, tedy zdanění je stejné jako u mzdy. U příspěvků zaměstnavatele není již nárok na státní příspěvek u penzijního připojištění ani na snížení daňového základu u zaměstnance. 

Vzdělání

Dalším daňově výhodným benefitem jsou různé formy vzdělávání zaměstnanců. Podmínkou je, aby vzdělávání souviselo s prací, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává. Řada znalostí je potřebná pro téměř jakoukoli profesi, obecně uznatelné tedy jsou jazykové kurzy, práce s počítačem, ekonomické kurzy apod. a dále samozřejmě odborné kurzy pro konkrétní profese.Oproti předchozím dvěma benefitům (které byly primárně určeny pouze zaměstnanci a není zde přímá vazba s činností zaměstnavatele) jde zde o výdaj přímo související s činností zaměstnavatele, není zde tedy určen pevný maximální limit, ale platí zde obecný postup pro výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Nespolehlivý plátce - ručení za neodvedenou DPH dodavatele

Institut ručení za neodvedenou daň

Institut ručení za neodvedenou daň jiného subjektu není v daňovém právu novinkou, již historicky např. kupující ručil za případně neodvedenou daň z převodu nemovitostí prodávajícího, i v oblasti DPH v loňském roce v některých situacích kupující ručil za neodvedené DPH dodavatele, ale šlo prozatím o okrajový problém a případů, kdy bylo skutečně vymáháno zaplacení daně na ručiteli nebylo mnoho. Rok 2013 a novela zákona o DPH jsou v tomto směru průlomové, neboť zavádějí další výrazné možnosti pro daňovou správu, kdy může od subjektu vyžadovat úhradu za neodvedenou daň dodavatele.

K datu, k němuž píši tento článek, není bohužel ze strany daňové správy mnoho informací o konkrétním postupu naplňování zákona v oblasti DPH, ale protože jde o skutečně závažnou změnu, která by mohla mít vážné daňové důsledky na nic netušící subjekt, rádi bychom Vám zprostředkovali alespoň základní informace, které jsou již nyní dostupné, abyste měli možnost se na změny připravit.

Novela zákona uvádí dvě další základní situace pro daňovou správu, v nichž může požadovat od odběratele ručení za neodvedenou DPH dodavatele. Jednou z nich je institut nespolehlivého plátce, druhou platba na jiný než zveřejněný bankovní účet.

Zveřejněný bankovní účet

Každý plátce DPH má ze zákona povinnost nahlásit finančnímu úřadu veškeré své bankovní účty. Od letoška navíc má možnost určit, které z nich mají být zveřejněny v registru plátců DPH

(viz http://adisreg.mfcr.cz/cgi-bin/adis/idph/int_dp_prij.cgi?ZPRAC=FDPHI1&poc_dic=2).

Pokud odběratel provede platbu zcela nebo z části na jiný účet než účet dodavatele, který bude správcem daně zveřejněn na webu daňové správy, stává se ze zákona ručitelem za daňovou povinnost dodavatele. Pokud by totiž dodavatel z nějakého důvodu v daném období neodvedl DPH, může finanční úřad po odběrateli požadovat, aby DPH, které již zaplatil jednou ve faktuře dodavateli, zaplatil ještě jednou finančnímu úřadu místo dodavatele!!! Bude tedy velmi důležité si vždy prověřit, zda účet uvedený na faktuře dodavatele je zveřejněn na webových stránkách a tím předejít tomuto nebezpečí.

K dnešnímu dni se ještě daňová správa nevyjádřila k tomu, v jakém formátu bude možné bankovní účty subjektů stahovat po internetu, situaci sledujeme a náš IT pracovník je připraven - jakmile to bude možné - připravit SW, který bude automaticky stahovat údaje z webu daňové správy, abyste měli možnost si čísla účtů ověřovat snáze než přímo na daňové správě ( kde lze navíc očekávat problémy s množstvím dotazů a s nestabilitou přístupového SW tak, jak ji známe již nyní). O takových možnostech Vás budeme pochopitelně neprodleně informovat.

Databáze bankovních účtů by měla být zveřejněna od 1.4.2013, od tohoto dne tedy bude nutné při každé platbě dodavateli zkontrolovat, zda platba je směřována na zveřejněný bankovní účet.

Nespolehlivý plátce 

Novela přináší zavedení institutu nespolehlivého plátce daně. Tímto označením by měl mít správce daně právo označit plátce, který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně a tento fakt bude zveřejněn v registru plátců právě tak jako výše uvedené bankovní účty.

Pokud odběratel zaplatí nespolehlivému dodavateli převodem, stane se ze zákona ručitelem za dodavatelovu neodvedenou DPH a to bez ohledu na to, na jaký jeho bankovní účet platí.

Otázka obsahu pojmu nespolehlivý plátce daně, tedy to, kdo a proč tak bude označen, není zatím příliš jasná. V současné době byla zveřejněna první kriteria, za nichž se plátce stane nespolehlivým, ale je všeobecně očekáváno, že tato kritéria budou časem zpřísněna.

První zveřejněná kritéria nespolehlivosti plátce DPH

1. vyměření nebo doměření daně v částce vyšší než 500 tis Kč (tj. na základě kontroly)
2. neuhrazení zajišťovacího příkazu vystaveného z důvodu, že plátce je zapojen do řetězových obchodů
3. nedoplatek na dani vyšší než 10 mil. Kč po dobu delší než 3 měsíce

Důvodová zpráva

V důvodové zprávě k novele zákona se píše:

„Pro získání tohoto statusu je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale rovněž o povinnosti vyplývající z daňového řádu. Za typické povinnosti vznikající při správě daně z přidané hodnoty lze považovat například povinnost podat daňové tvrzení, povinnost uhradit daň, povinnost součinnosti se správcem daně při daňové kontrole nebo při ověřování skutečností uvedených v daňovém tvrzení či registračních údajích.

Porušení povinností, za nějž lze získat status nespolehlivý plátce, však musí mít určitou intenzitu. Musí tedy být naplněno kritérium závažnosti. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Nelze tak sankcionovat formální porušení povinností stanovených zákonem (např. opomenutí údajů v přihlášce k registraci či daňovém přiznání), které z hlediska správy a výběru daně by nemělo prakticky žádný negativní dopad. Daný institut by měl dopadat pouze na takové porušování povinností, ve kterém lze spatřovat riziko daňových úniků. Správce daně by tak měl tento nástroj využívat v boji proti nekalým praktikám některých daňových subjektů, nikoli jako nástroj pro sankcionování běžných plátců, kteří jinak plní řádně své daňové povinnosti. Proto bude jednotlivé porušení posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, jeho dosavadní zkušenosti s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje.“

Lze tedy očekávat, že pouze minimim odběratelů bude ochotno obchodovat s dodavatelem – nespolehlivým plátcem a vystavovat se tak nebezpečí ručení za jeho DPH.

K dnešnímu dni jsou všechny daňové subjekty v registru plátců DPH označeny jako spolehlivé. V současné době by měly prvním subjektům splňujícím kritéria nespolehlivého plátce zasílat rozhodnutí o tom, že budou takto označeni. Proti rozhodnutí je možné se odvolat, takže je vysoce pravděpodobné, že ještě uplyne nějaká doba ( pravděpodobně týdny), než budou první nespolehliví plátci zveřejněni. Daňová správa se zavázala, že bude informovat na svých webových stránkách, jakmile k tomuto kroku přistoupí a my budeme naše zákazníky – plátce DPH o tomto faktu informovat.

Na změnu, kterou novela zákona o DPH přinesla, se lze dívat z různých pohledů, vysoce pravděpodobně není mnoho podnikatelů, kteří by ji akceptovali bez námitek, jen těžko se lze ubránit dojmu, že jde o přenášení problému státu, neschopného řádně vybrat daň, na bedra již tak zatížených podnikatelů. Jediné, co ale skutečně může v dané situaci pomoci, je být obeznámen se situací a tím mít možnost předem minimalizovat případná možná budoucí rizika. To bylo také motivem našeho článku. Přejeme Vám všem klidnou mysl při zvládání všech změn, které nám naši zákonodárci předkládají.