1. díl - Benefity pro zaměstnance

Pojem zaměstnanecké benefity se využívá obecně pro výhody, které zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci mimo mzdy. Tyto výhody mohou být peněžní i nepeněžní povahy. Z hlediska zdanění zde může nastat několik variant:

1. Podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově neuznatelný výdaj. Jde o nejméně výhodnou variantu s vyšším zdaněním, než v případě mzdy. Vzhledem k nevýhodnosti takovýchto benefitů se jimi nebudeme dále zabývat.
2. Podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově uznatelný výdaj. Je to shodný režim, v jakém se daní mzda, proto poskytování takovýchto benefitů není z daňového hlediska, navíc vzhledem k vyšší administrativní náročnosti pro zaměstnavatele a nižší flexibilitě příjmu pro zaměstnance, příliš výhodné. Patří sem většina účelových peněžních plnění.
3. Benefit je pro zaměstnance osvobozený od daně a pojistného, pro zaměstnavatele je výdaj daňově neuznatelný. Přestože pro zaměstnavatele je výdaj z hlediska daně z příjmu neúčinný, je poskytování těchto benefitů výhodné, neboť celkové ušetřené náklady na daně a pojistné u zaměstnance jsou zde vyšší než zvýšená daň z příjmu zaměstnavatele. 
4. Benefit je pro zaměstnance osvobozený, pro zaměstnavatele je výdaj daňově uznatelný. Tato kombinace je z daňového pohledu nejvýhodnější. 
5. Bez vlivu na zdanění (benefity nezvyšující peněžní ani nepeněžní příjem zaměstnance jako pružná pracovní doba, práce z domova apod.).

Srovnání celkové částky hrazené zaměstnavatelem (právnickou osobou) na zvýšení čistého příjmu zaměstnance o 1.000 Kč při užití různých typů benefitů:

1. Benefit podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově neuznatelný výdaj – 1.851 Kč.
2. Benefit podléhá dani a pojistnému u zaměstnance, pro zaměstnavatele jde o daňově uznatelný výdaj – 1.576 Kč.
3. Benefit je pro zaměstnance osvobozený od daně a pojistného, pro zaměstnavatele je výdaj daňově neuznatelný – 1000 Kč.
4. Benefit je pro zaměstnance osvobozený, pro zaměstnavatele je výdaj daňově uznatelný – 810 Kč.

Z výše uvedeného je patrné, že rozdíly ve zdanění jsou výrazné.

V tomto článku se budeme věnovat nejvýhodnější skupině benefitů, tedy těm, které jsou daňově uznatelným nákladem zaměstnavatele a osvobozeným příjmem zaměstnance.

Stravenky

Sem patří stravenky, ale jen v přesně vymezené výši. Tato výše je dána jednak maximálním podílem z ceny jedné stravenky – 55% a dále absolutní výší – 70% ze stravného pro tuzemskou cestu v délce 5-12 hodin. Pro rok 2013 je maximální výše daňově uznatelného příspěvku zaměstnavatele 55 Kč. Maximální daňové úspory lze tedy dosáhnout se stravenkou v hodnotě 100 Kč. Pokud zaměstnavatel poskytuje stravenku v nižší výši, např. 60 Kč, je zde daňově uznatelný náklad max. 33 Kč. Hodnota stravenky nad tento limit je buď nedaňovým nákladem zaměstnavatele (a osvobozeným příjmem zaměstnance), nebo se sráží zaměstnanci ze mzdy. Zaměstnavatel smí stravenku zaměstnanci poskytnout pouze za odpracovaný den (ne tedy dovolená, nemoc, neplacené volno...) a pouze jednu stravenku denně.

Životní a penzijní pojištění

Dalším benefitem výhodným z daňového hlediska je příspěvek zaměstnavatele zaměstnanci na životní pojištění nebo penzijní připojištění či doplňkové penzijní spoření. Zde došlo od 1.1.2013 ke zvýšení maximální výše pro zaměstnance osvobozeného příspěvku z 24.000 Kč na 30.000 Kč za rok. Tento limit je společný pro životní pojištění i penzijní připojištění a příspěvky lze libovolně kombinovat do celkové výše 30000 ročně, např. 30000 na penzijní připojištění, nebo 20000 na životní pojištění a 10000 na penzijní připojištění apod. Podmínkou v obou případech je, aby plnění bylo sjednáno ve prospěch zaměstnance (v případě jeho úmrtí ve prospěch jiné osoby než zaměstnavatele) a jeho výplata proběhne nejdříve za 60 měsíců po uzavření smlouvy a zároveň nejdříve v 60 letech zaměstnance. Smlouvu uzavírá zaměstnanec a při jejím uzavření nebo p nahlásí pojišťovně, že zaměstnavatel mu bude platit příspěvky. V případě, že celkové příspěvky zaměstnavatele na oba typy pojištění převýší 30.000 Kč ročně, je nutné příspěvek překračující limit zaměstnanci dodanit a odvést z něj zdravotní a sociální pojištění, tedy zdanění je stejné jako u mzdy. U příspěvků zaměstnavatele není již nárok na státní příspěvek u penzijního připojištění ani na snížení daňového základu u zaměstnance. 

Vzdělání

Dalším daňově výhodným benefitem jsou různé formy vzdělávání zaměstnanců. Podmínkou je, aby vzdělávání souviselo s prací, kterou zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonává. Řada znalostí je potřebná pro téměř jakoukoli profesi, obecně uznatelné tedy jsou jazykové kurzy, práce s počítačem, ekonomické kurzy apod. a dále samozřejmě odborné kurzy pro konkrétní profese.Oproti předchozím dvěma benefitům (které byly primárně určeny pouze zaměstnanci a není zde přímá vazba s činností zaměstnavatele) jde zde o výdaj přímo související s činností zaměstnavatele, není zde tedy určen pevný maximální limit, ale platí zde obecný postup pro výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů.

Nespolehlivý plátce - ručení za neodvedenou DPH dodavatele

Institut ručení za neodvedenou daň

Institut ručení za neodvedenou daň jiného subjektu není v daňovém právu novinkou, již historicky např. kupující ručil za případně neodvedenou daň z převodu nemovitostí prodávajícího, i v oblasti DPH v loňském roce v některých situacích kupující ručil za neodvedené DPH dodavatele, ale šlo prozatím o okrajový problém a případů, kdy bylo skutečně vymáháno zaplacení daně na ručiteli nebylo mnoho. Rok 2013 a novela zákona o DPH jsou v tomto směru průlomové, neboť zavádějí další výrazné možnosti pro daňovou správu, kdy může od subjektu vyžadovat úhradu za neodvedenou daň dodavatele.

K datu, k němuž píši tento článek, není bohužel ze strany daňové správy mnoho informací o konkrétním postupu naplňování zákona v oblasti DPH, ale protože jde o skutečně závažnou změnu, která by mohla mít vážné daňové důsledky na nic netušící subjekt, rádi bychom Vám zprostředkovali alespoň základní informace, které jsou již nyní dostupné, abyste měli možnost se na změny připravit.

Novela zákona uvádí dvě další základní situace pro daňovou správu, v nichž může požadovat od odběratele ručení za neodvedenou DPH dodavatele. Jednou z nich je institut nespolehlivého plátce, druhou platba na jiný než zveřejněný bankovní účet.

Zveřejněný bankovní účet

Každý plátce DPH má ze zákona povinnost nahlásit finančnímu úřadu veškeré své bankovní účty. Od letoška navíc má možnost určit, které z nich mají být zveřejněny v registru plátců DPH

(viz http://adisreg.mfcr.cz/cgi-bin/adis/idph/int_dp_prij.cgi?ZPRAC=FDPHI1&poc_dic=2).

Pokud odběratel provede platbu zcela nebo z části na jiný účet než účet dodavatele, který bude správcem daně zveřejněn na webu daňové správy, stává se ze zákona ručitelem za daňovou povinnost dodavatele. Pokud by totiž dodavatel z nějakého důvodu v daném období neodvedl DPH, může finanční úřad po odběrateli požadovat, aby DPH, které již zaplatil jednou ve faktuře dodavateli, zaplatil ještě jednou finančnímu úřadu místo dodavatele!!! Bude tedy velmi důležité si vždy prověřit, zda účet uvedený na faktuře dodavatele je zveřejněn na webových stránkách a tím předejít tomuto nebezpečí.

K dnešnímu dni se ještě daňová správa nevyjádřila k tomu, v jakém formátu bude možné bankovní účty subjektů stahovat po internetu, situaci sledujeme a náš IT pracovník je připraven - jakmile to bude možné - připravit SW, který bude automaticky stahovat údaje z webu daňové správy, abyste měli možnost si čísla účtů ověřovat snáze než přímo na daňové správě ( kde lze navíc očekávat problémy s množstvím dotazů a s nestabilitou přístupového SW tak, jak ji známe již nyní). O takových možnostech Vás budeme pochopitelně neprodleně informovat.

Databáze bankovních účtů by měla být zveřejněna od 1.4.2013, od tohoto dne tedy bude nutné při každé platbě dodavateli zkontrolovat, zda platba je směřována na zveřejněný bankovní účet.

Nespolehlivý plátce 

Novela přináší zavedení institutu nespolehlivého plátce daně. Tímto označením by měl mít správce daně právo označit plátce, který závažným způsobem poruší své povinnosti vztahující se ke správě daně a tento fakt bude zveřejněn v registru plátců právě tak jako výše uvedené bankovní účty.

Pokud odběratel zaplatí nespolehlivému dodavateli převodem, stane se ze zákona ručitelem za dodavatelovu neodvedenou DPH a to bez ohledu na to, na jaký jeho bankovní účet platí.

Otázka obsahu pojmu nespolehlivý plátce daně, tedy to, kdo a proč tak bude označen, není zatím příliš jasná. V současné době byla zveřejněna první kriteria, za nichž se plátce stane nespolehlivým, ale je všeobecně očekáváno, že tato kritéria budou časem zpřísněna.

První zveřejněná kritéria nespolehlivosti plátce DPH

1. vyměření nebo doměření daně v částce vyšší než 500 tis Kč (tj. na základě kontroly)
2. neuhrazení zajišťovacího příkazu vystaveného z důvodu, že plátce je zapojen do řetězových obchodů
3. nedoplatek na dani vyšší než 10 mil. Kč po dobu delší než 3 měsíce

Důvodová zpráva

V důvodové zprávě k novele zákona se píše:

„Pro získání tohoto statusu je zapotřebí závažně porušit povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty. Nejedná se tedy pouze o povinnosti vyplývající ze zákona o dani z přidané hodnoty, ale rovněž o povinnosti vyplývající z daňového řádu. Za typické povinnosti vznikající při správě daně z přidané hodnoty lze považovat například povinnost podat daňové tvrzení, povinnost uhradit daň, povinnost součinnosti se správcem daně při daňové kontrole nebo při ověřování skutečností uvedených v daňovém tvrzení či registračních údajích.

Porušení povinností, za nějž lze získat status nespolehlivý plátce, však musí mít určitou intenzitu. Musí tedy být naplněno kritérium závažnosti. Za závažné porušení povinnosti vztahující se ke správě daně z přidané hodnoty lze považovat takové porušení zákonem stanovené povinnosti, které svou intenzitou ohrožuje veřejný zájem na řádném výběru daně z přidané hodnoty. Nelze tak sankcionovat formální porušení povinností stanovených zákonem (např. opomenutí údajů v přihlášce k registraci či daňovém přiznání), které z hlediska správy a výběru daně by nemělo prakticky žádný negativní dopad. Daný institut by měl dopadat pouze na takové porušování povinností, ve kterém lze spatřovat riziko daňových úniků. Správce daně by tak měl tento nástroj využívat v boji proti nekalým praktikám některých daňových subjektů, nikoli jako nástroj pro sankcionování běžných plátců, kteří jinak plní řádně své daňové povinnosti. Proto bude jednotlivé porušení posuzovat zejména s ohledem na osobu plátce, jeho dosavadní zkušenosti s tímto plátcem a s ohledem na to, jakou míru rizika pro veřejné rozpočty porušení dané povinnosti představuje.“

Lze tedy očekávat, že pouze minimim odběratelů bude ochotno obchodovat s dodavatelem – nespolehlivým plátcem a vystavovat se tak nebezpečí ručení za jeho DPH.

K dnešnímu dni jsou všechny daňové subjekty v registru plátců DPH označeny jako spolehlivé. V současné době by měly prvním subjektům splňujícím kritéria nespolehlivého plátce zasílat rozhodnutí o tom, že budou takto označeni. Proti rozhodnutí je možné se odvolat, takže je vysoce pravděpodobné, že ještě uplyne nějaká doba ( pravděpodobně týdny), než budou první nespolehliví plátci zveřejněni. Daňová správa se zavázala, že bude informovat na svých webových stránkách, jakmile k tomuto kroku přistoupí a my budeme naše zákazníky – plátce DPH o tomto faktu informovat.

Na změnu, kterou novela zákona o DPH přinesla, se lze dívat z různých pohledů, vysoce pravděpodobně není mnoho podnikatelů, kteří by ji akceptovali bez námitek, jen těžko se lze ubránit dojmu, že jde o přenášení problému státu, neschopného řádně vybrat daň, na bedra již tak zatížených podnikatelů. Jediné, co ale skutečně může v dané situaci pomoci, je být obeznámen se situací a tím mít možnost předem minimalizovat případná možná budoucí rizika. To bylo také motivem našeho článku. Přejeme Vám všem klidnou mysl při zvládání všech změn, které nám naši zákonodárci předkládají.