pondělí 26. listopadu 2018

Ostatní příjmy fyzických osob

S blížícím se koncem roku je dobré si připomenout, jaké všechny příjmy by měla fyzická osoba uvést ve svém daňovém přiznání k dani z příjmu fyzických osob. Příjmy, na které se nejčastěji zapomíná, jsou právě příjmy uvedené v § 10 zákona o daních z příjmů – tzv. ostatní příjmy.

Jde o příjmy, které se nedají zahrnout do žádné z ostatních čtyř skupin:
1) příjmy ze závislé činnosti - § 6;
2) příjmy ze samostatné činnosti - § 7;
3) příjmy z kapitálového majetku - § 8;
4) příjmy z nájmu - § 9.

Velkou skupinou jsou z prodeje nejrůznějšího majetku, kterým byl nedávno věnován samostatný článek.

Typickým příkladem jsou různé příležitostné příjmy z činnosti či nájmu. Tyto příjmy jsou osvobozeny, pokud jejich celková výše nepřesáhne 30000 Kč ročně.
V případě činnosti o příjmy typu příležitostná výpomoc sousedovi, náhodný prodej vlastních výrobků známým a další náhodné a ojedinělé příjmy, nesmí jít o činnosti provozované soustavně za účelem zisku – zde bývá těžké určit hranici, zda jde ještě o příležitostnou činnost, nebo již o podnikání, ve sporných situacích doporučujeme se spíše přiklonit k tomu, že jde o podnikání a zavčas se podle toho zařídit. V případě nájmu se může jednat pouze o příležitostný nájem věcí movitých, nájem věcí nemovitých patří vždy do § 9, případně i do § 7. Opět musí jít o náhodnou činnost typu půjčení sekačky sousedovi či třeba člunu kamarádovi za úplatu.
Mezi příležitostné příjmy patří také příležitostná zemědělská činnost, třeba prodej přebytků ze zahrádky či příležitostný odchov zvířat, příjem z chovu včel. V případě příjmu z chovu včel je u poplatníků s počtem včelstev do 60 oceněn příjem na 500 Kč za jedno včelstvo.
U příležitostné zemědělské činnosti lze uplatnit paušální výdaje ve výši 80%, to je ve skupině ostatních příjmů ojedinělá situace, kde lze uplatnit paušální výdaje. Samozřejmě lze uplatnit stejně jako u ostatních příjmů v této skupině i skutečné výdaje na dosažení příjmu do výše příjmu.


Důležitým typem příjmu je také dodanění dříve uplatněných nezdanitelných částí základu daně, u kterých došlo později k porušení pravidel, nejčastěji se toto stává při zrušení penzijního připojištění či životního pojištění, případně i částečném výběru – zde je třeba dodanit uplatněné nezdanitelné části za 10 let zpětně, případně rovněž příspěvky zaměstnavatele. Rovněž v případě uplatněných úroků na financování bytových potřeb může tato situace napsat, např. pokud se na pozemku nezačne do 4 let stavět či nedojde k nastěhování do dokončeného domu atd.

Další velkou skupinou jsou bezúplatné příjmy. Řada z nich je osvobozena – osvobození bezúplatných příjmu se věnuje samostatný § 4a (např. úplné osvobození dědictví a řada dalších možností osvobození), další osvobození je uvedeno přímo v § 10, kde je uvedeno osvobození darů od konkrétních osob blízkých a také osvobození drobných příležitostných darů do 15000 ročně od jedné osoby.

Další příklady příjmů daněných v § 10 jsou např.:
- příjmy ze zděděných práv průmyslového a jiného duševního vlastnictví;
- výhry a ceny z různých soutěží (také řada možnost osvobození);
- příjem obmyšleného ze svěřenského fondu (osvobození v situacích, kdy byl majetek vyčleněn z majetku osoby blízké, od které by byl bezúplatný příjem osvobozen;
a řada dalších příjmů. Tím, že jde o „zbytkovou“ kategorii, nelze vytvořit ucelený výčet příjmů, které sem spadají, ale patří sem všechny příjmy i neuvedené, které nelze zařadit jinam a jsou předmětem daně.

K příjmům v § 10 lze uplatnit skutečné výdaje na dosažení příjmu, pouze u příležitostné zemědělské činnosti jsou možné i výdaje paušální. Oproti výdajům u příjmů z podnikání a pronájmu nelze uplatnit výdaje na zajištění a udržení příjmu, lze uplatnit jen výdaje bezprostředně s konkrétním příjmem související. V § 10 nelze nikdy uplatnit ztrátu, výdaje lze tedy uplatnit jen do výše příjmu. Vzhledem k velké nepravidelnosti a náhodnosti těchto příjmů neovlivňuje daň z těchto příjmů zálohy na další období, pro výpočet záloh se bere daňová povinnost, jaké by poplatník dosáhl bez ostatních příjmů.

pondělí 19. listopadu 2018

Kryptoměny

Obchodování s virtuální či digitální měnou, tzv. kryptoměnou zaznamenalo v posledních dvou letech velký nárůst a je tedy třeba se zabývat otázkami jakým způsobem se kryptoměny vykazují, účtují a zdaňují.
Současná česká účetní legislativa však způsob účtování a vykazování digitálních měn neobsahuje. Ministerstvo financí vydalo na svých webových stránkách dne 15. 5. 2018 sdělení, dle kterého je digitální měna nehmotná movitá věc a nelze ji považovat za bezhotovostní peněžní prostředky ani elektronické peníze, není tedy měnou, i když se měnou nazývá.


Účetnictví

V účetnictví se digitální měna bude vykazovat v položce Zásoba:
- v případě nákupu a prodeje jako Zboží,
- v případě její těžby jako Výrobek.
Protože se nebude o kryptoměně účtovat jako o peněžním prostředku, nebudou se vykazovat ani případné kurzové rozdíly.

Účtování kryptoměny jako Zboží
- nakupovaná kryptoměna se ocení v pořizovací ceně,
- do nákladů se pořizovací cena dostane až v případě prodeje,
- pro vyskladnění kryptoměny se použije ocenění skutečnou pořizovací cenou, metodou FIFO či metodou váženého aritmetického průměru,
- stejně jako ke každé jiné položce Zboží lze tvořit ke kryptoměně nedaňové opravné položky, pokud by byla reálná cena nižší než cena pořizovací.

Účtování kryptoměny jako Výrobek
- ocení se ve vlastních nákladech výroby a evidovat a účtovat se bude dále standardně jako jakýkoliv jiný výrobek.

Daň z příjmů

Právnická osoba: nákup a prodej kryptoměny bude u právnické osoby součástí jejího obecného základu daně a bude se zdaňovat daní z příjmů právnických osob.
Fyzická osoba: může obchodování s kryptoměnou provozovat v rámci svého podnikání (a zdaňovat jako příjmy z podnikání dle § 7 ZDP), popř. s nimi může obchodovat mimo obchodní majetek a zdaňovat tyto příjmy jako Ostatní příjmy v § 10 ZDP - potom se tato činnost posuzuje jako správa vlastního majetku (§ 10 odst. 1 písm. b) bod 3 ZDP) a neuplatní se zde žádné osvobození.
Na těžbu kryptoměny je však třeba mít vždy živnostenské oprávnění, je to volná živnost: Poskytování software, poradenství v oblasti informačních technologií, zpracování dat, hostingové a související činnosti - tuto činnost musí tedy fyzická osoba zdaňovat vždy jako příjem z podnikání dle § 7 ZDP.
V případě těžby kryptoměny se zdaňuje až prodej kryptoměny tzn. směna kryptoměny za jinou kryptoměnu či za běžnou měnu (tzv. fiat měnu).
Pod pojmem „směna“ si však musíme představit vlastně prodej zásoby.


Daň z přidané hodnoty

Těžba kryptoměny není předmětem DPH, z toho také vyplývá, že při nákupu zařízení na těžbu kryptoměny si neuplatníte nárok na odpočet DPH.
Obchodování s kryptoměnou je dle zákona o DPH finanční službou dle § 54 ZDPH, což je osvobozená činnost bez nároku na odpočet DPH. Jinými slovy příjmy z prodeje kryptoměny nepodléhají DPH a u souvisejících přijatých plnění nelze uznat nárok na odpočet DPH.

V případě, že je firma již plátcem DPH a bude se zabývat vedle svých zdanitelných činností i nákupem a prodejem kryptoměn, bude muset pečlivě sledovat svá přijatá plnění (nákupy) a u plnění souvisejících s kryptoměnou (osvobozeným plněním) nárok na odpočet neuplatnit a u plnění souvisejících s firmou jako celkem bude muset nárok na odpočet krátit koeficientem dle § 76 ZDPH.

V případě, že je firma neplátcem DPH a sleduje si obrat pro případné povinné plátcovství (za 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců 1 mil. Kč), musí počítat s tím, že opakovaná tržba z prodeje kryptoměn se do obratu bude započítávat (pokud se nebude jednat pouze o doplňkovou činnost uskutečňovanou příležitostně).


neděle 4. listopadu 2018

Změny v platbě sociálního pojištění OSVČ

OSVČ je osoba, která vykonává samostatnou výdělečnou činnost.
 

OSVČ hlavní má vždy povinnost platit zálohy na sociální pojištění.Sociální pojištění zahrnuje:
– pojistné na důchodové pojištění (28 % z vyměřovacího základu)
– příspěvek na státní politiku zaměstnanosti (1,2 % z vyměřovacího základu)
– pojistné na nemocenské pojištění (2,3 % z vyměřovacího základu).
Platba na nemocenské pojištění není povinná, proto většina OSVČ platí jen 29,2 % z vyměřovacího základu, zbytek je placen na dobrovolné bázi.
OSVČ hlavní je však vždy účastna důchodového pojištění a platí měsíčně zálohy, které po skončení kalendářního roku na tzv. Přehledu příjmů a výdajů vypořádá dle skutečnosti.
Změny s účinností od 1.1.2019:
zálohy na sociální pojištění budou od ledna 2019 splatné vždy v daném měsíci – tedy záloha za leden bude splatná od 1.1. do 31.1.
doposud: záloha byla splatná do 20.dne následujícího měsíce, tedy do 20.12. platila vždy OSVČ zálohu za listopad a do 20.1. zálohu za prosinec.
Jak to tedy bude v prosinci 2018: vzhledem ke změně splatnosti záloh – do 20.12 zaplatí OSVČ zálohu za listopad, záloha za prosinec není za rok 2018 již povinná a OSVČ jí letos nemusí platit, pokud by OSVČ chtěla zaplatit zálohu za prosinec 2018 dobrovolně, musí tak učinit od 21.12. do 31.12.2018, veškeré platby v lednu se totiž již budou započítávat na zálohu za leden.

pondělí 8. října 2018

Pořízení nového dopravního prostředku z jiného členského státu EU

Zákon o DPH upravuje speciální postup při nákupu (pořízení) nového dopravního prostředku z jiného členského státu a to jak pro plátce tak i pro neplátce (ať už neplátce podnikatele tak i běžného občana).



Co se rozumí pod pojmem nový dopravní prostředek je definováno v § 4 odst. 4 písm. b)


1. motorové pozemní vozidlo s obsahem válců větším než 48 cm3 nebo s výkonem větším než 7,2 kW, pokud bylo dodáno do 6 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 6000 km,

2. loď delší než 7,5 m, pokud byla dodána do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má najeto méně než 100 hodin, s výjimkou námořních lodí užívaných k obchodní, průmyslové, rybářské nebo záchranářské činnosti, nebo

3. letadlo o maximální vzletové hmotnosti větší než 1550 kg, pokud bylo dodáno do 3 měsíců ode dne prvního uvedení do provozu nebo má nalétáno méně než 40 hodin, s výjimkou letadel využívaných leteckými společnostmi pro mezinárodní leteckou přepravu,


Pokud tedy kdokoliv bude pořizovat nový dopravní prostředek, který odpovídá výše uvedené definici z jiného členského státu EU, je povinen odvést českou DPH.

Pokud nový dopravní prostředek pořizuje plátce od osoby registrované k dani v jiném členské státě, uskutečňuje klasické pořízení zboží z jiného členského státu, zahrne částku úplaty do svého daňového přiznání , přizná daň a dle splnění podmínek pro nárok na odpočet může mít plný nárok, částečný nebo žádný.

Pokud nový dopravní prostředek pořizuje plátce od osoby neregistrované k dani v jiném členské státě také uskutečňuje pořízení zboží z jiného členského státu,které je předmětem daně, ale je ještě navíc povinen k daňovému přiznání přiložit tiskopis „Hlášení o pořízení nového dopravního prostředku“ a kopii daňového dokladu, který mu vystaví dodavatel.

Pokud nový dopravní prostředek pořizuje neplátce ( nepodnikatel i běžný občan), je povinen podat přiznání k dani z přidané hodnoty ( s uvedením této skutečnosti zaškrtnutím správného políčka v tiskopise přiznání) , ke kterému přiloží „Hlášení o pořízení nového dopravního prostředku“ do 10 dnů od pořízení. Správce daně na základně tohoto podaného daňového přiznání daň vyměří , a pořizující osoba je povinna ji zaplatit do 25 dnů ode dne, kdy byla daň vyměřena.

Všechny osoby, které pořizují nový dopravní prostředek, který bude registrován v registru silničních motorových vozidel můžou před podáním daňového přiznání podat Hlášení o pořízení nového motorového vozidla a zaplatit zálohu ve výši daně z ceny pořízení, kterou vypořádá v následně podaném daňovém přiznání. K tomuto hlášení je nutné přiložit kopii daňového dokladu, který vystavil dodavatel z jiného členského státu. Zaplacení zálohy správce daně potvrdí.

Většinou je tento postup při registraci vozidla požadován.











neděle 30. září 2018

Prodej majetku fyzické osoby a daň z příjmu



Podzim je vhodné období, kdy je čas začít myslet na daňové přiznání k dani příjmu fyzických osob a jaké všechny příjmy bude třeba za daný rok zdanit. Mezi příjmy nejčastěji opomíjené, a to přestože jde často o zásadní částky, patří příjmy z prodeje majetku fyzické osoby.

Tyto příjmy lze rozdělit do těchto skupin:

1) příjmy z prodeje nemovitostí
2) příjmy z prodeje hmotného movitého majetku
3) příjmy z prodeje cenných papírů a majetkových podílů
4) příjmy z prodeje nehmotného majetku





V řadě případů, které si dále rozebereme, jsou naštěstí tyto příjmy osvobozeny od daně z příjmů. Ani to však nemusí být vždy výhrou, protože pokud takovýto osvobozený příjem přesáhne částku 5 milionů, je povinnost tento příjem u FÚ hlásit samostatnou písemností (termín je stejný jako pro podání daňového přiznání), a to pod hrozbou vysoké pokuty. Tato povinnost platí i pro jiné osvobozené příjmy ve výši nad 5 milionů, nejen pro prodej majetku

Naopak to, že příjem není osvobozen, nemusí znamenat vždy vysokou daňovou povinnost, protože od příjmu lze odečíst výdaje na dosažení tohoto příjmu.

Příjmy z prodeje majetku, který není obchodním majetkem, se daní v rámci § 10 – ostatní příjmy a je zde řada možností osvobození.

Příjmy z prodeje obchodního majetku patří mezi příjmy z podnikání a možnost osvobození zde obvykle není. Výhodou u příjmů z prodeje obchodního majetku zde může být např. možnost tvorby daňové ztráty, která u ostatních příjmů možná není.

Prodej nemovitosti a daň z příjmů fyzických osob

Existují tři základní situace, kdy je příjem z prodeje nemovitostí od daně osvobozen (vždy jde o nemovitost, kterou vlastník neměl a nemá v obchodním majetku):
 
Prodávající vlastní nemovitost více než 5 let. Potom je příjem z prodeje nemovitosti osvobozen od daně, do daňového přiznání se neuvádí. Do doby vlastnictví se počítá v případě dědění v řadě přímé i doba vlastnictví zůstavitele.
Prodávající v nemovitosti bydlel před prodejem alespoň 2 roky, opět je příjem osvobozen, neuvádí se do daňového přiznání.
Prodávající v nemovitosti bezprostředně před prodejem bydlel a příjem z prodeje použije v období 1 roku před prodejem nebo 1 roku po prodeji k uspokojení vlastní bytové potřeby, opět je příjem osvobozen, neuvádí se do daňového přiznání. Takovýto příjem se ale hlásí správci daně do konce roku, ve kterém k příjmu došlo.
V ostatních případech je prodej nemovitosti předmětem daně, proti příjmu z prodeje lze uplatnit výdaje na její pořízení, případně výdaje spojené s prodejem. Příjem z prodeje se uvádí do daňového přiznání spolu s ostatními příjmy ( zaměstnání, podnikání, pronájmy) osoby po skončení roku.
Pokud nemovitost byla v obchodním majetku, nelze výše uvedena osvobození použít, a to po dobu 5 let (osvobození z důvodu doby vlastnictví), případně 2 let (osvobození z důvody doby bydlení) po vyřazení z obchodního majetku.


Prodej hmotného movitého majetku a daň z příjmu fyzických osob

Příjmy z prodeje hmotného movitého majetku jsou obecně osvobozené, ale i zde je několik výjimek:

1) prodej majetku, který byl zařazen v obchodním majetku, je osvobozen až po uplynutí lhůty 5 let po vyřazení z obchodního majetku;

2) prodej motorového vozidla, letadla nebo lodě (nezařazeného v obchodním majetku) je osvobozen až 1 rok po nabytí;

3) příjmy z (příležitostného) prodeje vlastních výrobků, plodin, odchovů – nejsou považovány za příjem z prodeje majetku, ale za příležitostnou činnost. Tyto příjmy jsou osvobozeny jen do limitu 30000/rok za souhrn všech příležitostných činností.

Prodej cenných papírů a majetkových podílů a daň z příjmu fyzických osob

I v případě prodeje cenných papírů a majetkových podílů připadá v úvahu jak osvobození, tak i zdanění takového příjmu. Osvobozené jsou takovéto příjmy v těchto situacích:

1) prodej cenných papírů nepřesahující částku 100 000 Kč za zdaňovací období. Toto osvobození se oproti jiným typům osvobození týká i cenných papírů zařazených v obchodním majetku;
 
2) prodej cenných papírů po uplynutí lhůty tří let držení; v případě cenných papírů zahrnutých v obchodním majetku je možné toto osvobození až tři roky po ukončení činnosti (nestačí zde tedy samotné vyřazení z obchodního majetku jako tomu bylo u hmotného majetku);

3) prodej podílu v obchodní korporaci po uplynutí lhůty 5 let od pořízení nebo navýšení nabývací ceny majetkového podílu; v případě podílů zařazených v obchodním majetku nelze osvobození uplatnit ještě 5 let po ukončení činnosti.


Prodej nehmotného majetku a daň z příjmu fyzických osob

V poslední době jde nejčastěji o transakce s tzv. kryptoměnami, např. bitcoiny. Pro tyto transakce v současnosti žádná možnost osvobození neexistuje, tyto příjmy se tedy obecně daní.


Na závěr

Pro naprostou většinu výše uvedených osvobození platí (stejně jako v jiných situacích), že nesmí jít v dané situaci o podnikání, tj. činnost provozovanou soustavně za účelem zisku. Posouzení takovéto situace je vždy individuální. Rovněž posouzení daného osvobození může být značně komplikované a ve sporných situacích je vhodná konzultace s daňovým poradcem.

sobota 29. září 2018

Zápůjčka společníka do společnosti s ručením omezeným


Společník obchodní korporace často vypomáhá své společnosti peněžními prostředky v podobě poskytnutí zápůjčky.
V tomto případě by měla být sepsána mezi společníkem a obchodní korporací smlouva o zápůjčce, kde je nutno sjednat výši zapůjčené částky (jistiny), dobu splatnosti, popř. podmínky úročení zápůjčky.
Zápůjčka může být úročená i bezúročná.




Bezúročná zápůjčka

Při bezúročné zápůjčce vzniká obecně příjemci peněz majetkový prospěch, který je předmětem daně
z příjmů. Avšak v případě poskytnutí bezúročné zápůjčky společníkem do společnosti s ručením omezeným dle vyjádření GFŘ majetkový prospěch obchodní korporaci nevzniká.
Kdyby poskytla peněžní prostředky do obchodní korporace jiná osoba než společník, vznikal by obchodní korporaci majetkový prospěch z bezúročné zápůjčky.

Úročená zápůjčka

Společník může sjednat s obchodní korporací také zápůjčku úročenou.

a) úrok je stanoven nižší než je cena obvyklá
Společník a obchodní korporace jsou dle § 23 odst. 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP) osoby spojené a musí spolu vcházet do obchodních vztahů za ceny obvyklé (tj. ceny, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami v běžných obchodních vztazích za stejných či obdobných podmínek).
V případě, že se liší ceny sjednané mezi spojenými osobami od cen obvyklých, a není-li tento rozdíl uspokojivě doložen, upraví se základ daně poplatníka o zjištěný rozdíl.
Ale existuje výjimka, že obvyklá cena se nepoužije v případě úvěrového finančního nástroje (zápůjčky), kdy sjednaná výše úroků mezi spojenými osobami je nižší než je cena obvyklá a věřitelem je člen obchodní korporace, což je tento případ.
Společník může tedy obchodní korporaci poskytnout zápůjčku, která bude úročená a úrok bude stanoven v ceně nižší než je cena obvyklá.

Daňová uznatelnost úroků:
Dle § 24 odst. 2 písm. zi) ZDP budou úroky ze zápůjčky, v případě, že je věřitelem fyzická osoba, která nevede účetnictví (společník), daňově uznatelné, jen pokud budou v daném zdaňovacím období společníkovi zaplaceny.

b) úrok je stanoven vyšší než je cena obvyklá
V tomto případě se uplatní již § 23 odst. 7 ZDP ohledně spojených osob. Obchodní korporace musí vyšší úrok správci daně uspokojivě doložit a obhájit vysoké úroky v nákladech. Pokud by vyšší úrok nebyl uspokojivě doložen, může správce daně rozdíl mezi cenou obvyklou a vyšším úrokem obchodní korporaci doměřit a dodanit.




čtvrtek 20. září 2018

Nové UOL Revue je na světě!



Co v aktuálním čísle najdete?

  • Cestovní služba a DPH
  • Co je u nás nového?
  • Spolupráce UOL x Storyous
  • Odměna jednatele a nárok na cestovní náhrady
  • Inspirativní projekt Kolorky
  • Novinky v UOL Účetnictví
  • Soutěž: Podzimní malování
https://www.uol.cz/UOL-Revue_24.pdf








neděle 16. září 2018

Identifikovaná osoba


Podnikáte, nejste plátci DPH a myslíte si, že se Vás DPH netýká?

To je bohužel omyl!

DPH se Vás týká a nějaké základní informace o DPH by měli mít i neplátci. Velmi snadno se totiž můžete stát tzv. identifikovanou osobou.






Identifikovaná osoba má povinnost pouze daň přiznat, ale na rozdíl od plátce daně nemůže uplatnit odpočet daně. Pojďme si říct, kdy se podnikatel neplátce může stát identifikovanou osobou.

Identifikovanou osobou se podnikatel stane, když v rámci své ekonomické činnosti:

Pořídí zboží z jiného členského státu EU a celková hodnota převyšuje 326.000 Kč za kalendářní rok, zboží do tohoto limitu není předmětem daně.

Příklad:

Tuzemský podnikatel neplátce pořídí z Německa zboží od německého podnikatele v ceně 350.000 Kč. Pořizovatel se stává povinně identifikovanou osobou ke dni pořízení a má povinnost přiznat daň bez nároku na odpočet


Přijme službu, dodání zboží s instalací nebo montáží nebo dodání zboží soustavami nebo sítěmi s místem plnění v ČR od osoby, která nemá sídlo v ČR, zde není stanovený limit a neplátce se stává identifikovanou osobou již od koruny.

Příklad:

Platba reklamy na Facebooku, Googlu, apod. Zde také tuzemský podnikatel neplátce, který pořídil reklamu na Googlu, se stává identifikovanou osobou ke dni uskutečnění plnění a přizná daň a nemá nárok na odpočet

Poskytne službu podle § 9 odst. 1 (jedná se o většinu služeb až na výjimky uvedené v zákoně o DPH) podnikateli se sídlem v EU, zde také není stanoven limit. Současná právní úprava je pro poskytovatele služby velice výhodná, protože identifikace umožňuje pouze přenést povinnost přiznat daň na podnikatele do jiného členského státu EU, pro kterého byla služba poskytnuta, ale pro další plnění stále zůstává neplátcem DPH. Na rozdíl od předchozích dvou případů, u poskytnuté služby se jedná pouze o uvedení plnění do daňového přiznání, takže registrace nemá pro identifikovanou osobu žádný negativní vliv.

Příklad:

Tuzemský podnikatel neplátce fakturuje za překlad knihy německému vydavateli. Místo plnění je podle § 9 odst. 1 sídlo vydavatele v Německu. Tuzemský podnikatel se stává identifikovanou osobou, kdy uplatní systém reverse charge a přenese povinnost přiznat daň na německého příjemce služby. Službu uvede do daňového přiznání a Souhrnného hlášení.

sobota 25. srpna 2018

Příjmy ze zahraničí a smlouvy o zamezení dvojího zdanění


Daňoví poplatníci se stále častěji dostávají do situace, kdy mají příjem ze zahraničního zdroje a tedy musí rozhodnout, nejlépe ve spolupráci se svým daňovým poradcem, jak tento příjem zdaní. Rovněž osoba, která nemá příjmy ze zahraničí, ale která takový příjem vyplácí, stojí před stejnou otázkou

Jde mnohdy o značně komplikovaný problém, protože zde hraje roli legislativa více států a není reálné v žádné publikaci popsat všechny varianty.

Zde si nastíníme několik základních principů.










Smlouva o zamezení dvojího zdanění



Na stránkách ministerstva financí můžeme najít přehled platných smluv o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a ostatními státy. Nejprve je třeba zjistit, zda taková smlouva s daným státem vůbec existuje, vyskytují se i tzv. Bezesmluvní státy. Pokud s daným státem smlouva je sepsána platná smlouva, stává se tato smlouva výchozím materiálem pro další postup. Tato smlouva je nadřazena legislativě obou států, podle které se dále postupuje, ale jen v mezích daných smlouvou.

Příklad: Ve smlouvě je uvedena sazba daně ve státě zdroje max. 5% a metoda prostého zápočtu, v zákoně je pro daný příjem určena srážková daň a sazba 15% - plátce příjmu srazí 5%. Pokud srazí plátce příjmu přesto celých 15%, poplatník může započíst jen 5%.


Daňový domicil


Zásadní pro rozhodování o zdanění příjmu je daňový domicil, tedy stát, kde je poplatník daňovým rezidentem. V tomto státě daní poplatník své celosvětové příjmy. Pravidla pro jeho stanovení jsou rovněž popsána ve smlouvě i v českém zákoně. Zkoumá se pobyt osoby v daném období, ale také stálý byt a středisko zájmů. Někdy je to jednoznačné, někdy jdou jednotlivé podmínky proti sobě a může být problém ho určit. V případě jakýchkoli pochybností je vhodné si vyžádat od správce daně potvrzení o domicilu. Toto potvrzení také může požadovat plátce příjmu.


Metody zamezení dvojímu zdanění


Ve smlouvě jsou rozepsány různé typy příjmů s informacemi, kde se který typ příjmů daní. Mohou nastat tři situace:


1) příjem se daní jen ve státě, kde je poplatník rezidentem;
2) příjem se daní jen ve státě zdroje;
3) příjem se může danit v obou státech.


V prvních dvou případech se příjem standardně zdaní dle místní legislativy, ve třetím se nejprve zdaní ve státě zdroje dle místní legislativy a následně i ve státě, kde je poplatník rezidentem za použití některé z metod zamezení dvojímu zdanění – tato metoda je rovněž určena smlouvou.


Metody jsou:

1) prostý zápočet – daň zaplacená ve státě zdroje se odečte od celkové daňové povinnosti, ne však ve vyšší částce, než by odpovídala dani z těchto příjmů ve státě, kde je poplatník rezidentem;

2) vynětí – příjem se ve státě, kde je poplatník rezidentem nedaní;

3) vynětí s výhradou progrese – příjem se ve státě, kde je poplatník rezidentem, nedaní, ale pro určení sazby daně se s tímto příjmem počítá, pokud není daň progresivní, je výsledek shodný s předchozí metodou;

4) úplný zápočet – daň zaplacená ve státě zdroje lze odečíst v plné výši.


U příjmů ze závislé činnosti vykonávané ve smluvním státě pro zaměstnavatele, který je rezidentem tohoto státu či pro stálou provozovnu umístěnou v tomto státě, navíc uvádí zákon o daních z příjmu možnost použít metodu vynětí s výhradou progrese, a to za podmínky, že byl tento příjem zdaněn ve státě zdroje. Za zdaněný se příjem považuje i v případě, že konečná částka daně je nula, důležitý je fakt, že příjem prošel systémem zdanění. Možnost použít metodu ve smlouvě, pokud je to pro poplatníka výhodnější, zůstává zachována.


Daň, kterou nelze započíst


V případě metody prostého zápočtu se může stát, že nelze uplatnit celou zaplacenou daň. Tuto nezapočtenou daň lze odečíst v následujícím roce od příjmů – lze ji uplatnit jako daňový výdaj. Stejně se postupuje s daní zaplacenou v zemích, kde neexistuje platná mezinárodní smlouva.

V případě závislé činnosti v bezesmluvním státě se příjem snižuje o zaplacenou daň již v daném roce.

Příjmy ze závislé činnosti se naopak zvyšují o povinné pojistné placené zaměstnavatelem (34%).











pátek 3. srpna 2018

Plnění osvobozená od DPH bez nároku na odpočet a koeficient

Plátce DPH ve většině případů odvádí ze svých výstupů daň a naopak si ji na vstupu nárokuje, proto je daň z přidané hodnoty považována za daň neutrální pro plátce. Tato obecná skutečnost v řadě případů neplatí. Ne ze všech výstupů se daň odvádí a také ne ze všech vstupů ji lze nárokovat.
Jednou z těchto výjimek jsou právě osvobozená plnění bez nároku na odpočet.






Která plnění jsou osvobozená bez nároku na odpočet?


Plnění, která patří do této skupiny, jsou v zákoně o DPH popsána v § 51- § 62. Patří sem:

- finanční, penzijní a pojišťovací činnosti;
- dodání a nájem nemovité věci;
- poštovní služby;
- výchova a vzdělávání;
- zdravotní služby a dodání zdravotního zboží;
- sociální pomoc;
- provozování hazardních her;
- ostatní plnění – především různé činnosti neziskových organizací a dodání zboží, u kterého neměl plátce nárok na odpočet.

Jak to funguje?


DPH na výstupu

Při poskytování těchto plnění se neodvádí DPH, na doklad se uvádí odkaz na příslušný paragraf zákona, podle kterého je osvobozeno.

DPH na vstupu

Jak již název napovídá, z plnění použitých pro poskytnutí těchto plnění nelze uplatnit nárok na odpočet, plátce tedy u těchto plnění postupuje jako neplátce. Ještě komplikovanější je situace u vstupů společných.
Pro správné určení povinnosti je tedy třeba rozdělit vstupy do třech skupin, podle toho, pro jaký typ plnění jsou použita:

1) plný nárok na odpočet – vstupy použité výhradně pro plnění s nárokem na odpočet
2) bez nároku na odpočet – vstupy použité výhradně pro plnění bez nároku na odpočet
3) krácený nárok na odpočet - vstupy společné

Společné vstupy se uplatňují jen ve výši koeficientu, který je podílem plnění s nárokem na odpočet proti všem plněním, vyjadřuje se v celých procentech (zaokrouhluje se na celá procenta nahoru)b a jeho hodnota se tedy pohybuje od 1 do 100 s tím, že při hodnotě 95 a vyšší se zaokrouhluje na 100%. Do výpočtu koeficientu se nezahrnuje prodej majetku a příležitostné činnosti.

V průběhu roku se používá koeficient zálohový, v posledním období roku je přepočítán dle plnění v daném roce a tento nový koeficient, zvaný vypořádací koeficient, se stává zálohovým koeficientem pro další rok. U dlouhodobého majetku se sleduje a případně opravuje původně uplatněný nárok na odpočet po dobu 5 let, u nemovitostí je to dokonce deset let. Oprava se provádí jen při významné změně koeficientu – nad 10%.


Osvobozená plnění a povinnost registrace plátce DPH.


Podnikatel, který uskutečňuje jen osvobozená plnění bez nároku na odpočet, se nemůže registrovat jako plátce DPH. Jakmile uskutečňuje i jiná plnění, musí se povinně registrovat za podmínek dle zákona. Pro zjištění, kdy byl překročen obrat je nutné rozlišovat, zda se plnění počítají do obratu či nikoli.

Do obratu pro účely DPH se počítají: finanční, penzijní a pojišťovací činnosti (mimo činností uskutečňovaných příležitostně), dodání a nájem nemovité věci (mimo prodeje majetku). To znamená, že podnikatel, který poskytuje pouze tato osvobozená plnění a překročil obrat pro povinnou registraci (1 milion Kč) se nemůže registrovat jako plátce, ale při poskytnutí zdanitelného plnění (i osvobozeného s nárokem na odpočet) bez ohledu na částku mu vzniká povinnost se registrovat jako plátce.

Ostatní osvobozená plnění bez nároku na odpočet se do obratu nepočítají, menší objem zdanitelných plnění zde tedy nevede k povinné registraci.


Na co dávat pozor?


Krácení DPH na vstupu či nulový nárok na odpočet se týká i plnění, kde DPH přiznává odběratel, tedy nákupů ze zahraničí a plnění v režimu přenesené daňové povinnosti, která u běžných plátců povinnost neovlivní – zde vede ke zvýšení povinnosti.

Při změně zamýšleného účelu je třeba opravit původně uplatněný nárok na odpočet, a to v celé jeho výši, např. u zásob, nebo jen u části – u dlouhodobého majetku. Ne vždy je tedy osvobození výhodné, v některých případech může být částka neuplatněného DPH vyšší než získaný osvobozený příjem.







čtvrtek 12. července 2018

Cestovní služba a DPH


Cestovní služba a DPH
V § 89 zákona o dani z přidané hodnoty (ZDPH) je upraven zvláštní režim pro cestovní služby.

Podstata zvláštního režimu: plátce daně, který nakupuje služby cestovního ruchu od jiných osob a dále je prodává vlastním jménem, přiznává daň pouze z přirážky - což je rozdíl mezi nakoupenou a prodanou službou (přirážka je částka včetně DPH), plátce daně nemá v tomto případě nárok na odpočet u takto nakoupených služeb a zároveň na vystavené faktuře neuvádí DPH, na faktuře uvede údaj: "zvláštní režim - cestovní služba" (odběratel této služby si nemůže uplatnit nárok na odpočet DPH).
Použití zvláštního režimu je povinnost, pokud jsou splněny všechny podmínky dle ZDPH.
 

Kdy je POVINNOST použít zvláštní režim:
- plátce nakupuje služby cestovního ruchu od jiných osob a prodává je vlastním jménem (nemusí se jednat jen o CK, jde o jakéhokoliv plátce - např. firma nakoupí ubytování a stravování a prodá je svým obchodním partnerům),
- cestovní služba je kombinace několika služeb (stravování, ubytování, doprava, nákup vstupenek na sportovní utkání, vstupenek na kulturní představení, nákup letenek, nákup relaxačních sportovních aktivit, nákup skipasů, průvodcovské služby, apod.),
o jednu službu může jít jen v případě dopravy nebo ubytování.


Kdy NELZE použít zvláštní režim:
- u vlastních služeb cestovního ruchu - provozování vlastního hotelu, vlastní doprava, apod.
- pokud prodává plátce jménem a na účet jiné osoby - např. cestovní agentura prodává jménem cestovní kanceláře zájezdy,
- pokud by nakoupil a prodal jen 1 službu - např. vstupenky do divadla... o 1 službu může jít jen v případě dopravy nebo ubytování,
V tomto případě se nepoužije zvláštní režim, ale běžný režim, tzn. při nákupu jedné služby, která není pro účely DPH cestovní službou lze uplatnit nárok na odpočet, při prodeji vystavím fakturu s daní.

Kdy se NEMUSÍ použít zvláštní režim: pokud plátce prodává cestovní služby jinému podnikateli (firmě) pro její ekonomické činnosti a všechny tyto služby jsou poskytnuty pouze v tuzemsku (např. CK prodá ubytování a stravování firmě pro účely teambuildingu pro zaměstnance, teambuilding se koná u Máchova jezera ) - plátce může v tomto případě uplatnit standardně daň na výstupu - firma si pak může nárokovat DPH na vstupu.

Daň se přiznává pouze ke dni DUZP - je zde výjimka - DPH se nepřiznává ze záloh, ale až ke dni DUZP. DUZP je den poskytnutí poslední služby.

Místo plnění: místo, kde je sídlo poskytovatele služby - u CK se sídlem v ČR, která poskytuje cestovní služby to je tedy tuzemsko, bez ohledu na to, že je cestovní služba poskytnuta v ČR, v EU nebo ve 3. zemi.

DPH u služeb cestovního ruchu:
 21 %
pokud budou službu poskytnuty
 mimo území EU - jde o osvobozené plnění s nárokem na odpočet.

čtvrtek 28. června 2018

Nové UOL Revue je na světě!




Co v aktuálním čísle najdete?
  • Když je táta na dovolené
  • Změny DPH u služeb přímo vázaných na dovoz a vývoz zboží
  • Soutěž: Labyrint






neděle 24. června 2018

Odměna jednatele a nárok na cestovní náhrady


Příjmy jednatele patří z hlediska zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP) pod příjmy dle § 6 ZDP - příjmy ze závislé činnosti, i když na výkon činnosti má jednatel sepsanou smlouvu o výkonu funkce a z právního hlediska je vztah jednatele a společnosti vztahem obchodním, nikoliv vztahem pracovně-právním.
Všechny požitky a složky odměny, které náleží jednateli, by měly být výslovně uvedeny v této smlouvě a odsouhlaseny valnou hromadou společnosti (§ 59 a § 60 zákona č. 90/2013 Sb., o obchodních korporacích) - to se týká i cestovních náhrad. Pokud odměna a jiné benefity či složky odměny ve smlouvě uvedeny nejsou, nelze tyto odměny jednateli poskytnout. 

Pokud není ve smlouvě uvedeno žádné odměňování, je jeho funkce považována za bezplatnou.

Může být funkce jednatele bezplatná?
Dle vyjádření GFŘ vztahující se k jednateli (KOOV 468/16.12.15 Daňové důsledky bezplatného výkonu funkce nebo jiné činnosti):
- pokud je jednatel společníkem společnosti, tak ano, pokud není jednatel společníkem - je bezplatný výkon funkce považován za majetkový prospěch společnosti a společnost dodaní tento prospěch cenou obvyklou - ve výši obvyklé odměny. Na tuto situaci lze aplikovat § 23 odst. 3 písm. a) bod 16 a § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 ZDP - tzn. dodanění majetkového prospěchu - zvýšení základu daně
a zároveň pokud jsou splněny podmínky, že takový majetkový prospěch je využíván jen k ekonomické činnosti společnosti, je možno opět základ daně snížit o stejnou nebo poměrnou částku, a to do jaké míry je majetkový prospěch využit k výkonu ekonomické činnosti. 


Mohou být jednateli vypláceny cestovní náhrady pokud není odměňován a je jeho funkce bezplatná?
Dle § 6 odst. 7 písm. a) ZDP: za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti
s výkonem činnosti,
ze které plyne příjem ze závislé činnosti...atd.

Od roku 2014 je upraveno toto znění § 6 odst. 7 písm. a) ZDP,
které se od roku 2014 vykládalo tak, že cestovní náhrady nejsou předmětem daně z příjmů pouze
u poplatníků, kterým plynou příjmy ze závislé činnosti - tedy těm poplatníkům, kteří
pobírají příjmy ze závislé činnosti.

Dřívější znění § 6 odst. 7 písm. a) ZDP: za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují
a předmětem daně nejsou náhrady cestovních výdajů poskytované v souvislosti s výkonem závislé činnosti...atd.


Pokud tedy náležely cestovní náhrady poplatníkům, kterým neplynuly příjmy ze závislé činnosti, považovaly se takové odměny za úplatný příjem pobíraný v souvislosti s jejich činností - stejně jako kdyby jim byla vyplacena odměna - s dopady do daně z příjmů, sociálního a zdravotního pojištění.

Aktuálně:
Komora daňových poradců předložila Generálnímu finančnímu ředitelství k posouzení tuto problematiku jako příspěvek v rámci KOOV č. 520/02.05.18 Daňový režim cestovních náhrad a ostatních příjmů fyzické osoby obdržených v souvislosti
s bezplatným výkonem funkce člena orgánu právnické osoby.
Příspěvek byl dán k projednání na GFŘ dne 6. 4. 2018 a požadovalo se, aby byl potvrzen závěr, že i v případě, kdy fyzická osoba vykonává funkci člena orgánu právnické osoby bezplatně (tzn. bez odměny), uplatní se u příjmů dle § 6 odst. 7
ZDP (cestovní náhrady) vyloučení ze zdanění, neboť to odpovídá daňové logice, které by se mělo dát přednost před gramatickým výkladem zákona.

Dne 2. 5. 2018 GFŘ potvrdilo tento závěr:
Fyzická osoba vykonávající funkci člena orgánu právnické osoby nemusí za tuto činnost pobírat odměnu a přesto má jako zaměstnanec nárok v souvislosti
s výkonem této funkce na vynětí příjmů, které nejsou předmětem daně z příjmů podle § 6 odst. 7 ZDP.
Jinými slovy: je potvrzeno, že cestovní náhrady nepodléhají dani z příjmů ani
u jednatelů, kteří nepobírají za výkon své funkce odměnu.

středa 13. června 2018

Zálohy na daň z příjmu


Do tohoto pátku 15.6. má řada poplatníků povinnost uhradit zálohu na daň z příjmu, proto bychom Vás rádi informovali o základních pravidlech, kterými se tyto zálohy řídí:


- Záloha vychází vždy z posledního daňového přiznání, pokud již je po termínu pro jeho podání, tj. U poplatníků, kterým přiznání za rok 2017 zpracovává daňový poradce, se pro zálohu k 15.6. vychází ještě z přiznání za rok 2016 a to i v případě, že přiznání již bylo podáno. U poplatníků, kteří přiznání již podali a termín utekl standardně 3.4. (případně později, ale dříve než 15.6.), se vychází již z přiznání pro rok 2017.

- Poplatníci, jejichž poslední daňová povinnost byla vyšší než 30000 Kč, ale ne vyšší než 150000 Kč platí pololetní zálohy vždy do 15. dne 6. a 12. měsíce zdaňovacího období ve výši 40% poslední daňové povinnosti. U poplatníků, jejichž zdaňovacím obdobím je kalendářní rok (fyzické osoby a většina právnických osob) 15.6. a 15.12., u poplatníků, jejichž zdaňovacím obdobím je hospodářský rok se splatnost záloh posouvá dle výše uvedeného pravidla.
Příklad: Hospodářský rok 1.4.-31-3. - splatnost pololetních záloh 15.9. a 15.3.
- Poplatníci s poslední daňovou povinností nad 150000 platí zálohy ve výši 25% daňové povinnosti vždy do 15. dne 3., 6., 9. a 12. měsíce zdaňovacího období.
- Zálohy se zaokrouhlují na stokoruny nahoru.
- Před výpočtem záloh je třeba poslední daňovou povinnost upravit – pokud předchozí zdaňovací období bylo delší či kratší než 12 měsíců, přepočte se povinnost (standardně trojčlenkou) na 12 měsíců. Např. Společnost s ručením omezeným byla zapsána do OR 12.7.2017, v březnu podala přiznání za rok 2017 s povinností 25000 (za 6 měsíců). Přepočtená povinnost je 50000, platí tedy pololetní zálohy 20000 15.6. a 15.12.2018.
- U fyzických osob, které mají příjmy podle § 10 – ostatní příjmy (např. prodej nemovitosti, cenných papírů, příležitostné příjmy, bezúplatné příjmy...) se vychází z povinnosti, která by vyšla, kdyby tyto příjmy neměly.
- U fyzických osob, které mají příjmy podle § 6 – závislá činnost (zaměstnání) a tyto příjmy tvoří alespoň 50% daňového základu se zálohy neplatí. Pokud příjmy ze závislé činnosti tvoří alespoň 15% základu daně a měně než 50%, platí zálohy v poloviční výši.
- Pokud poplatník ukončil činnost, z níž mu zdanitelné příjmy plynuly, nemá povinnost zálohy platit.
- Pokud jsou zálohy neúměrně vysoké vzhledem k aktuálním příjmům, je možno požádat o snížení či zrušení zálohy. V této žádosti se uvádí aktuální výše příjmu (nejčastěji ve formě aktuální výsledovky a návrh nové výše záloh adekvátní k aktuálním příjmům.


pondělí 4. června 2018

Přechodné ubytování a doprava zaměstnanců

Přechodné ubytování


Zaměstnavatel může přispívat na tzv. přechodné ubytování zaměstnanců v případě, že ubytování je v místě výkonu práce zaměstnance a obec není shodná s místem bydliště zaměstnance.




Přechodné ubytování není ubytování na služební cestě.

Ze strany zaměstnavatele: pokud si zaměstnavatel upraví tento příspěvek ve svých mzdových předpisech, posuzuje se tento příspěvek jako daňově uznatelný náklad v plné výši.

Ze strany zaměstnance: dle § 6 odst. 9 písm. g) je hodnota přechodného ubytování, poskytovaná jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům v souvislosti s výkonem práce osvobozena maximálně do výše 3 500 Kč měsíčně.
V případě, že bude zaměstnavatel přispívat více jak 3 500 Kč měsíčně, rozdíl přidaní zaměstnanci do mzdy i zpojistní.

Doprava do zaměstnání

Zaměstnavatel může přispívat zaměstnancům na dopravu do zaměstnání.
Ze strany zaměstnavatele: pro zaměstnavatele bude příspěvek na dopravu zaměstnanců v plné výši daňovým nákladem, pokud si tento benefit upraví ve vnitropodnikové směrnici.
Ze strany zaměstnance: bude celý příspěvek zdaněn a zpojistněn.

sobota 2. června 2018

Dohoda o provedení práce



Náležitosti dohody

Dohoda o provedení práce (dále jen DOPP) musí mít náležitosti jako jiné pracovní smlouvy.
  • doba, na kterou se smlouva uzavírá
  • výše odměny a podmínky jejího poskytování,
  • zda bude odměna vyplácena hotově, nebo na účet a kdy.
  • specifikaci zaměstnavatele i brigádníka
  • rámcové vymezení pracovní náplně
Na dohodu o provedení práce je možné odpracovat až 300 hodin ročně.
Respektive u každého zaměstnavatele, u kterého má pracovník uzavřenou DOPP, může odpracovat 300 hodin ročně. Dohod o provedení práce může mít uzavřených hned několik.

Jak danit?

a) U jednoho zaměstnavatele nevydělá pracovník více než 10 tisíc a nepodepsal prohlášení k dani - zaměstnavatel srazí daň 15%.

Pracovník příjmy může nebo nemusí nikde uvádět. Pokud ale bude mít v konkrétním roce nízké příjmy a zahrne je do daňového přiznání, bude mu sražená daň vrácena

b) U jednoho zaměstnavatele nevydělá více než 10 tisíc a podepsal prohlášení k dani – daň bude 15%. Její základ ale bude snížen o slevy na poplatníka, dítě, vyživovanou manželku/manžela, atd. Ve většině případů pak vyjde daň nulová.

c) U jednoho zaměstnavatele vydělá více než 10 tisíc – 15% daň, zaměstnavatel strhne automaticky.

Na konci roku vydá zaměstnavatel potvrzení příjmu, pracovník zahrne odměny do svého daňového přiznání nebo do zúčtování daně ze mzdy.

Na co si dát pozor?

Zaměstnanec je účasten na zdravotním a sociálním pojištění (včetně nemocenského), v měsících, kdy jeho výdělek u jednoho zaměstnavatele přesáhl 10 tisíc korun (pozor hrubého). Nic se na tom nemění ani fakt, když má příjmy u vícero zaměstnavatelů, v tomto případě se příjmy nesčítají. Pokud ale má více dohod u jednoho zaměstnavatele, výše výdělků se budou sčítat.