Dle
zákoníku práce je zaměstnavatel povinen umožnit (nikoliv
zajistit) svým zaměstnancům stravování a to ve všech směnách,
přičemž se tato povinnost nevztahuje na zaměstnance vyslané na
pracovní cestu.
Podmínky nároku a způsob zvoleného typu
příspěvku na stravování by měl zaměstnavatel jasně stanovit
v kolektivní smlouvě či ve vnitřním předpisu.
Může
se jednat o příspěvek:
Peněžení
– tzn.
zaměstnavatel přímo poskytne zaměstnanci peněžní částku,
která zvýší hrubou mzdu zaměstnance a jedná se tedy o příjem
ke zdanění a vstupuje i do vyměřovacího základu pro odvod
pojistného (tato varianta se nejeví jako výhodná)
Nepeněžní
-
bud formou závodního stravování ve vlastním stravovacím
zařízení nebo pomocí jiných subjektů nebo příspěvek na
stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů.
Nejčastějším
způsobem zajištění stravování zaměstnanců je poskytnutí
příspěvku na stravování zajišťované prostřednictvím jiných
subjektů tedy tzn.
stravenky.
Tyto příspěvky jsou u zaměstnavatele daňově uznatelné až do
výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu, maximálně
však do výše 70 % stravného vymezeného pro zaměstnance při
trvání pracovní cesty 5-12 hodin. Zároveň musí být splněna
podmínka, že je přítomnost zaměstnance na v práci dané směny
minimálně 3 hodiny. Přesáhne-li délka směny v úhrnu
s povinnou přestávkou jedenáct hodin, lze uplatnit daňově
uznatelný náklad na další jedno jídlo za zaměstnance v souladu
s výše uvedenými procentními limity. Pro rok 2018 je
nejvýhodnější hodnota stravenky 118,- Kč. U zaměstnance se
jedná o příjem osvobozený o daně z příjmů a to i
v případě, když by zaměstnavatel hradil celou hodnotu
stravenky ( u něj by pak hodnota nad daňově uznatelnou částku dle
zákona byla daňově neuznatelný výdaj).
Další
možnou variantou je možnost provozu
vlastního stravovacího zařízení.
V takovém případě jsou daňově uznanými výdaji výdaje
spojené s provozem kuchyně s jídelnou popř. kantýny
jako např. energie, odpisy hmotného majetku, náklady na drobný
majetek, mzdy zaměstnanců apod. Naopak nedaňovým výdajem by byla
hodnota potravin. U zaměstnance by se jednalo o osvobozený příjem
( myšleno hodnota poskytnutého jídla).
V případě
zajištění
stravování jiným subjektem
např. dovoz jídla do prostor zaměstnavatele se jedná opět o
daňově uznatelné výdaje spojené s dovozem jídla a možno
poskytnout příspěvek na stravování jak byl popsán výše ( viz
stravenky).
Pokud
by se jednalo o zaměstnavatele, který provozuje vlastní zařízení,
ve kterém poskytuje služby veřejného stravování (tzn. např.
restaurace, hotel, kantýny..) a zabezpečuje zde stravování pro
vlastní zaměstnance, uznávají se výdaje na provoz jako daňově
uznatelné a hodnota potravin daňově neuznatelná (myšleno
hodnoty, které se vztahují k jídlům poskytovaným
zaměstnancům.)
Je-li
zaměstnanec vyslán na školení související s činností
zaměstnavatele nebo pracovním zařazením zaměstnance a je v jeho
průběhu zajištěno stravování (oběd nebo občerstvení), je
jeho cena daňově uznatelným výdajem u zaměstnavatele (u
zaměstnance osvobozený příjem).
Je-li
zaměstnanec vyslán na pracovní cestu má nárok na stravné dle
zákoníku práce, kterého se nemůže vzdát a zaměstnavatel mu
jej musí vyplatit, a nemá již tedy nárok na výše popsané
způsoby poskytnutí stravování. Nelze mu tedy např. poskytnout
stravenku místo stravného.
Co
se týká poskytování dalšího občerstvení na pracovišti jako
např. káva, čaj, nealkoholické nápoje, ovoce, zelenina apod.
jedná se u zaměstnavatele o nedaňový výdaj s výjimkou
neperlivé vody poskytované v jakékoliv podobě –
kohoutková, v barelech, v PET lahvích apod. U zaměstnance
se vždy jedná o osvobozený příjem.
