Hurá! Strašák podnikatelů „Virtuální sídlo“ je pryč!

Při registraci k DPH byla správcům daně trnem v oku sídla společností v tzv. office housech. 
Často bylo sídlo v office housech důvodem pro odmítnutí dobrovolné registrace k DPH. Paradoxně ale dle zákona by sídlem mohla být hospoda Na Růžku, kde se jednou za 14 ní sejde na obědě vedení společnosti a příjme zásadní rozhodnutí. Na tuto skutečnost už reagoval Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku 9 Afs 216/2018. 

Citujeme: „Soud souhlasí se stěžovatelkou, že v dnešní době není nutné, aby v sídle společnosti byl stále přítomen její zástupce a vykonával zde obchodní agendu. V době internetu, mobilních telefonů, on-line obchodů apod. si lze představit řadu ekonomických činností, které nevyžadují trvalé kancelářské či provozní prostory. Podnikání, které není přímo závislé na konkrétním místě jako je výrobní hala, či kamenná prodejna, lze vykonávat v podstatě odkudkoli. V takovém případě je přesné určení sídla v rámci České republiky z hlediska registrace k DPH irelevantní. Využijí-li tito podnikatelé pro účely zápisu ve veřejných rejstřících službu tzv. office house, tedy virtuální sídlo, která mimo pronájmu sídla společnosti může nabízet i řadu dalších služeb (od přebírání pošty po kompletní účetní a právní servis).

Spolky a DPH

Řada spolků se z pohledu DPH nachází v situaci, kdy jsou sice založeny jako neziskové subjekty, nicméně jejich činnost může podléhat DPH. Členové spolků obvykle platí členské příspěvky, které slouží k financování jejich provozu.

Pro začátek si připomeňme hlavní principy DPH. Předmětem DPH je, a tedy DPH podléhá, mimo jiné dodání zboží nebo poskytnutí služeb, osobou povinnou k dani, s místem plnění v tuzemsku. Osobou povinnou k dani se zjednodušeně řečeno rozumí podnikatel. Zákon o DPH považuje za osobu povinnou k dani i právnickou osobu, která nebyla založena za účelem podnikání, pokud uskutečňuje ekonomické činnosti. Ekonomickou činností se pak rozumí jakákoli samostatně prováděná výdělečná činnost, podnikání, ale i využívání majetku za účelem získávání pravidelného příjmu, tj. nájem.

Spolky obvykle provozují hlavní neziskovou činnost, pro kterou byly založeny, která bývá činností ve veřejném zájmu, a k ní někdy činnost vedlejší, výdělečnou, kterou získávají prostředky na svoji hlavní činnost.

Hlavními činnostmi spolků je např. působení jako profesní organizace hájící zájmy svých členů, provozování sportovní činnost, práce s mládeží, ochrana zvířat, kulturní, náboženské aktivity apod.

Vedlejší činnost spolků má obvykle charakter podnikání, a tudíž z hlediska DPH je třeba u ní sledovat kritéria pro případnou registraci k DPH stejně jako u podnikatelských subjektů, tj. obrat u tuzemských plnění, transakce se subjekty z jiných členských států EU apod. Vedlejší činností je třeba hospoda provozovaná fotbalovým klubem, reklamní činnost poskytovaná profesní organizací, placené přednášky nebo semináře, pronájem nemovitého majetku apod.

Složitější situace bývá u činnosti hlavní. Řadu činností nepodnikatelských subjektů zákon o DPH od této daně osvobozuje. Je však nutné zkoumat, zda všechny činnosti poskytované spolkem v rámci hlavní činnosti skutečně splňují podmínky pro osvobození od DPH či zda by se z nich DPH měla odvádět.

V dalších příspěvcích se zaměříme na spolky s konkrétními druhy činností a jejich posouzení z hlediska DPH.

Informace GFŘ k uplatňování DPH u tankovacích karet

Generální finanční ředitelství připravilo návrh informace k uplatňování DPH u tankovacích karet. Návrh informace vyvolal bouřlivou reakci na straně odborné veřejnosti i dotčených podnikatelských subjektů.

O co se v praxi jedná? Zatím tankovací karty fungují následujícím způsobem: Transakce se zúčastní tři (nebo více) subjektů: Prodejce PHM, společnost vydávající karty a konečný zákazník. Zavedená praxe je taková, že v prvním kroku se PHM považuje za dodané čerpací stanicí karetní společnosti a v druhém pak karetní společnost dodává palivo konečnému zákazníkovi. V řetězci prodejci uplatňují DPH na výstupu z titulu dodání zboží a kupující si uplatňují nárok na odpočet.

GFŘ ve své informaci reaguje na judikaturu Evropského soudních dvora, která v konkrétních kauzách nepovažuje plnění od čerpací stanice vůči karetní společnosti za dodání zboží, protože karetní společnost s PHM nemůže nakládat jako vlastník, ale jako převod tohoto práva z ČS přímo na konečného zákazníka (který si může vybrat kde a jaké palivo a v jakém množství si koupí a jak s ním bude nakládat). A plnění od karetní společnosti na zákazníka tudíž také nepovažuje za dodání zboží, ale spíše za poskytnutí finanční služby v podobě úvěrování zákazníka.

Takové chápání transakce však znamená, že karetní společnost by neměla nárok na odpočet z plnění od ČS a konečný zákazník by pak neměl nárok na odpočet z plnění, které mu poskytla karetní společnost. To by v praxi znamenalo konec používání tankovacích karet alespoň v podobě, v jaké funguje dnes.

Odpor vzbudil jednak fakt, že uvedené rozsudky ESD řeší určité specifické situace (v jednom případě se jednalo o poskytnutí karty leasingovou společností leasingovému nájemci, ve druhém pak poskytnutí karty mateřskou společností dceřiným společnostem, které převážely vozidla od výrobců ke konečným zákazníkům), kdežto v praxi je paleta obchodních případů mnohem pestřejší, a dále skutečnost, že nová pravidla se dle návrhu informace měla začít používat již od 1. dubna 2020.

Dle našich informací je i v dalších členských státech správní praxe při používání tankovacích karet stejná, jako je u nás doposud.

Vývoj této kauzy sledujeme a budeme Vás o něm informovat.

Plošný reverse charge v ČR

Na konci loňského roku konečně Evropská komise povolila České republice používat lokální režim přenesení daňové povinnosti pro plnění přesahující hodnotu 17.500 EUR. O tuto výjimku ze standardního systému DPH usiloval Andrej Babiš už od roku 2014. Problém je v tom, že plošný reverse charge směrnice o DPH (kterou se členské státy musí řídit) standardně neumožňuje, a proto ty dlouhé roky jednání (zvlášť, když například Francie, která stojí u zavedení standardního režimu DPH v Evropské Unii dle našich informací zavedení plošného RCH brání). RCH má tu výhodu, že mezi podnikateli nevzniká peněžní tok z hlediska DPH a je tak omezena možnost podvodů, ke kterým je jinak systém DPH velmi náchylný. Ročně podvody na DPH v Evropské Unii činí 150 miliard EUR.

Existují názory, že by se mohly podvody na DPH kumulovat v poslední části dodavatelského řetězce, tj. mezi posledním dodavatelem a konečným zákazníkem, kde k pohybu peněz dochází.

Skutečnost, že by plošný RCH v boji proti podvodům na DPH efektivní být mohl, však vyplývá i ze znění samotné směrnice o DPH, která stanoví, že plošný RCH se v daném členském státě zruší, pokud si jiný členský stát bude stěžovat na růst podvodů na DPH z titulu používání plošného RCH v prvně zmíněném ČS.

Použití plošného RCH tedy povoleno máme, ale je tu další problém, a to že směrnice povoluje jeho použití jen do července 2022. V praxi není reálné, aby se tuzemská legislativa DPH na tuto změnu připravila dříve, než do konce tohoto roku. V praxi by to znamenalo možnost použití plošného RCH na rok a půl. Z toho důvodu usiluje česká vláda o prodloužení lhůty pro možnost jeho používání.

Podle našeho názoru je směřování naší vlády cestou správným směrem. Na rozdíl od zamýšleného tzv. definitivního systému DPH prosazovaného Evropskou komisí, který se jeví jako naprostá šílenost. O tom, jak by tento systém měl vypadat, Vás budeme informovat v některém z dalších článků.

Nákupy z eshopů ze zahraničí

V dnešní globalizované době je naprosto běžné, že při internetových nákupech využíváme služeb prodejců z EU nebo ze třetích zemí, jako USA, Číny, apod.

O tom, jaké jsou s těmito nákupy spojené povinnosti z hlediska daní a cel bychom Vás chtěli informovat v následujícím článku.

Prodejní cenu zboží tvoří jeho cena bez DPH, DPH a případně také clo a spotřební daň.

Vzhledem k tomu, že mezi členskými státy EU platí dohoda o celní unii, nepodléhá pořízení zboží z jiného členského státu v ČR clu. Toto zboží nicméně podléhá DPH, kterou nakonec vždy musí konečný spotřebitel zaplatit. Jakou DPH bude český zákazník platit záleží na tom, zda je dodavatel z EU v ČR k DPH zaregistrován či ne. Podle toho bude zboží zatíženo českou DPH nebo DPH jiného členského státu.

Jiná situace ovšem nastává při dovozu zboží. Veškeré zboží, které přichází do EU ze třetích zemí, podléhá celnímu řízení. Dovážené zboží je třeba propustit do volného oběhu v EU. Návrh na propuštění může podat buď dovozce sám, nebo prostřednictvím deklaranta, kterým může být nějaká spedice, ale i Česká pošta. Aktuální poplatek za odbavení jedné zásilky Českou poštou činí 103 Kč. Pokud dovozce není plátcem DPH, je z hlediska DPH správcem daně celní úřad, který spolu s případným clem vyměří i DPH.

Do určité hodnoty může být dovážené zboží osvobozeno od cla nebo DPH, případně od obojího.

Do hodnoty 22 EUR je zásilka osvobozena od cla i DPH.

Do hodnoty 150 EUR je zásilka osvobozena od cla, DPH ale podléhá.

Zásilka s hodnotou nad 150 EUR podléhá clu i DPH.

U zásilek neobchodní povahy mezi soukromými osobami se hranice pro uplatnění DPH posouvá z 22 na 45 EUR.

Clo se vypočítává ze základu, který je tvořen hodnotou zboží, náklady na dopravu na hranice EU a případné další poplatky. Základ pro DPH pak sestává ze základu pro clo, cla, poplatků splatných z důvodu dovozu zboží, přepravních nákladů do prvního místa určení v EU a případné spotřební daně.

Při pořizování zboží ze třetích zemí je tedy vhodné vzít v úvahu všechny tyto částky a posoudit, zda je dovoz zboží výhodnější než jeho pořízení v ČR.

Informace k daňovým dopadům vystoupení Velké Británie z EU

Od 1.2. do 31.12.2020 platí tzv. přechodné období, během kterého Velká Británie dočasně zůstává v jednotném trhu a bude vyjednávat dohodu o budoucím dlouhotrvajícím uspořádání vztahů s EU a jejími členskými zeměmi. Do 31. 12. 2020 budou tedy obchodní i další vztahy fungovat podle stávajících postupů. 

Z pohledu uplatňování daně z přidané hodnoty („DPH“) nedochází po dobu přechodného období k žádným změnám. 

Na příklad pro případy:

- vrácení daně podle § 82 zákona o DPH,

- intrakomunitárního dodání/pořízení zboží,

- režimu jednoho správního místa (MOSS),

- ostatních zvláštních režimů ve vztahu k EU (např. §8 zasílání zboží, §90 zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím apod.)

Tentýž závěr o zachování stávajících postupů pro dobu přechodného období platí pro postup při zdaňování daní z příjmů.

Nárok na odpočet DPH při zrušení registrace

Zrušení registrace plátce DPH je situace, kdy se z plátce stává znovu neplátce. K tomu může dojít buď na žádost plátce při splnění zákonem daných podmínek, ale také z moci úřední. Jedním z důvodů zrušení registrace z moci úřední je, když plátce za 12 po sobě jdoucích měsíců neuskuteční zdanitelné plnění bez oznámení důvodů správci daně.
V souvislosti s tímto přechodem mezi dvěma zcela odlišnými režimy může vniknout či povinnost provést úpravu nároku na odpočet i u transakcí, které proběhly před touto změnou. Tato úprava může bývalého plátce velmi nepříjemně zaskočit. Firmě, která dlouhodobě nevykonává žádnou či jen minimální činnost může přesto vzniknout značná daňová povinnost. Při zrušení registrace vzniká povinnost uplatněné DPH či jeho část vrátit, a to opět u majetku, který je jeho obchodním majetkem ke dni zrušení registrace.
V plné výši se vrací odpočet uplatněný u nespotřebovaných zásob, nedokončeného majetku a záloh na plnění, která se neuskutečnila před zrušením registrace.

Mezi nespotřebované zásoby lze počítat také donedávna položku drobného majetku, který nebyl donedávna nijak řešen. Dle aktuální úpravy platné od dubna 2019 již je definován postup pro drobný majetek, kde byl uplatněn nadměrný odpočet ve výši alespoň 2100 Kč a zároveň byl pořízen v měsíci zrušení registrace či v období jedenácti měsíců předcházejících zrušení registrace. Částka snížení nároku se vypočte jako součin jedné dvanáctiny nároku na odpočet a počtu měsíců v tomto období před jeho pořízením.
U dlouhodobého majetku se vrací uplatněné DPH jen v poměrné výši podle počtu let zbývajících do konce lhůty, která činí u většiny majetku 5 let od pořízení. U nemovitostí pořízených od 1.4.2011 je potom tato lhůta desetiletá. Za každý rok, který zbývá do konce lhůty včetně roku zrušení registrace se vrací jedna pětina, případně jedna desetina uplatněného nároku na odpočet. U majetku, u kterého již celá lhůta proběhla, se tedy již nic nevrací.

Úprava se provede v daňovém přiznání za poslední zdaňovací období ve zvláštní kolonce daňového přiznání. 

Příklad:
ABC s.r.o. je plátcem od roku 2008, ke dni 10.12.2019 jí byla zrušena registrace k DPH. V majetku má k tomuto datu stroj pořízený v roce 2010 za 100000+20% DPH, počítač pořízený 2017 za 50000+21% DPH, nábytek pořízený v červnu 2019 za 20 000+21% DPH a nespotřebované zásoby pořízené 2018 za 25000+21% DPH. ABC s.r.o. vždy když měla nárok, uplatňovala plný nárok na odpočet. V prosinci 2019 neměla ABC s.r.o. žádné zdanitelné plnění ani plnění, ze kterého by jí vznikl nárok na odpočet. V daňovém přiznání za prosinec 2019 musí vrátit uplatněný nárok na odpočet ze zásob: 5250 Kč, 3/5 uplatněného nároku na odpočet z počítače: 6300 Kč a 6/12 uplatněného nároku z nábytku: 2100 Kč. Celkem tedy v přiznání za duben přizná a uhradí 13 650 Kč, přestože nemá žádné zdanitelné plnění.